Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 3 609,40 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 1 000 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 30000Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalovaným a žalobcem dne [datum]. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, když vyšel ze zjištěného pravidelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 50 410 Kč, nákladů na bydlení ve výši 4000 Kč měsíčně, nákladů na potraviny a běžné zboží ve výši 5499 Kč měsíčně, finančních závazů ve výši [PSČ obec] měsíčně a nákladů žalovaného na sázky a hazardní hry ve výši 70 Kč měsíčně. Žalobce vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z informací sdělených žalovaným, výpisu z účtu, lustrace v databázích a z interní metodiky.
2. Žalovaný podal odpor proti soudem vydanému elektronickému platebnímu rozkazu. Při ústním jednání soudu žalovaný učinil nesporným, že mu na základě žalobcem tvrzené smlouvy byly poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč, s tím, že žalovaný ničeho žalobci nezaplatil. Žalovaný uvedl, že by byl schopen splácet žalobcem poskytnuté prostředky částkou 500 Kč měsíčně, což odůvodnil tím, že pobírá invalidní důchod ve výši 22 400 Kč měsíčně, jiný pravidelný měsíční příjem nemá, bydlí u známých, kterým přispívá částkou 2500 Kč měsíčně. Žalovaný má velké množství závazků, z invalidního důchodu je mu exekučně strhávána částka 3000 Kč měsíčně.
3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum] Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci prostředky úvěru spolu se sjednanou odměnou za poskytnutí, a to ve splátkách po 6000 Kč měsíčně ( zjištěno ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi žalobcem a žalovaným a dále z Detailu pohybu-platby převodem uvnitř banky). Skutečnost, že žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč a taktéž skutečnost, že žalovaný žalobci nezaplatil ničeho, byla mezi účastník nesporná. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací sdělených žalovaným, lustrace v databázi SOLUS a nahlédnutím na výpis z účtu žalovaného. Žalovaný žalobci sdělil, že pobírá příjem ve výši 75 000 Kč měsíčně, má náklady na bydlení ve výši 5000 Kč měsíčně a finanční závazky, které splácí částkou 5000 Kč měsíčně. Na bankovním účtu žalovaného za blíže nespecifikované období bylo žalobcem zjištěno, že příjem žalovaného činí [PSČ obec] měsíčně, náklady na bydlení činí 286 Kč měsíčně, náklady domácnosti 7832 Kč měsíčně a finanční závazky žalovaného činí částku ve výši 14 566 Kč měsíčně (zjištěno z přílohy ke Smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota]). Žalovaný řádně nehradil sjednané splátky, proto byl úvěr žalobcem zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z dopisu ze dne [datum], který je jednak oznámením o zesplatnění úvěru a jednak předžalobní výzvou, a z dokladu o odeslání uvedeného dopisu ).
4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.
5. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
6. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem jakožto poskytovatelem úvěru a žalovaným jakožto spotřebitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Soud se proto ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Podle názoru soudu z provedeného dokazování nelze učinit závěr o tom, že by úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem s odbornou péčí posouzena. Z žalobcem předložených důkazů totiž nelze učinit závěr o tom, za jaké období měl žalobce k dispozici výpis z účtu žalovaného a ani o tom, zda lze příjem žalovaného zjištěný žalobcem skutečně považovat za pravidelný měsíční příjem žalovaného, to samé platí ohledně zjištěných měsíčních výdajů, kdy na základě provedeného dokazování nelze konstatovat za jaké období měl žalobce k dispozici výpis z účtu žalovaného a že žalobcem zjištěné výdaje lze považovat za pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Žalovaný měl navíc jiné závazky a o to důkladněji se proto žalobce měl zabývat tím, zda majetková situace žalovanému umožňuje další dluhové zatížení.
7. Žalobce se k ústnímu jednání soudu nedostavil, nemohl tedy být soudem poučen ve smyslu §118a o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně toho, za jaké konkrétní období měl žalobce k dispozici výpis z účtu žalovaného a že skutečně lze měsíční příjmy a výdaje žalovaného považovat za jeho pravidelné měsíční příjmy a výdaje.
8. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neprokázal, že posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobci vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal dosud nezaplacen. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu shora specifikované smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši [PSČ obec]. Žalovaný z titulu této smlouvy neuhradil ničeho a je proto povinen žalobci zaplatit poskytnuté prostředky ve výši 30 000 Kč. Co do částky ve výši [PSČ obec] tedy soud podané žalobě vyhověl, neboť se jedná o prostředky, které byly žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytnuty a zůstaly ze strany žalovaného nezaplaceny.). Co do zbylé žalobcem požadované částky 1000 Kč představující podle tvrzení žalobce náklady spojené s uplatněním pohledávky, tedy příslušenství pohledávky, byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť takové náklady nebyly mezi účastníky platně ujednány.
9. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný uvedl, že v současné době pobírá invalidní důchod ve výši [PSČ obec] měsíčně, je v tíživé finanční situaci, bydlí u známých, kterým přispívá částkou 2500 Kč měsíčně a má velké množství závazků, exekučně je mu strhávána na úhradu závazků částka 3000 Kč měsíčně. Za této situace uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru ve splátkách po 500 Kč měsíčně, když s ohledem na výši současného příjmu žalovaného a výši poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků soud takovou dobu považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Ostatně sám žalovaný uvedl, že mu majetková situace dovoluje hradit splátky ve výši 500 Kč měsíčně.
10. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalovanému ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
11. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.
12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl procesně úspěšnějším účastníkem a má proto proti žalovanému se zohledněním míry úspěchu právo na náhradu nákladů řízení. Pro stanovení míry úspěchu je nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství. Úspěch žalobce činil 93,55%, úspěch žalovaného činil 6,45%, žalobce proto má právo na 87,1% z celkové náhrady nákladů řízení. Celková náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 1240 Kč, dále odměnou za 3 úkony právního zástupce žalobce po 700 Kč/úkon (převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 300 Kč a 21 % DPH. Celková náhrada nákladů řízení tak činí 4144 Kč, z níž náleží žalobci 87,1%, tj. částka 3609,40 Kč. O výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce soud rozhodl v souladu s § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na formulářový charakter žaloby.