27 C 422/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 27 349 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 18 003,56 Kč, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Tato byla žalobkyní prověřena na základě výpisů z databází NRKI, SOLUS, dokladů o příjmech, hodnocení klienta a prohlášení žalovaného jakožto dlužníka. Bylo vycházeno z příjmu žalovaného ve výši 34 763 Kč měsíčně a výdajů ve výši 28 350 Kč měsíčně.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobkyní neuznal, namítl, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyla s odbornou péčí ze strany žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalovaného, navíc žalovaný měl velké množství dluhů, neboť měl problémy se sázením.

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 57,32% ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3960 Kč ( zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným a dokladu o vyplacení prostředků ). Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z informací od žalovaného, podle nichž byl žalovaný zaměstnán s příjmem ve výši 34 763 Kč měsíčně. Příjem žalovaného v uvedené výši byl ověřen prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného za měsíc květen 2022 až srpen 2022 ( zjištěno ze shora specifikovaných výpisů z účtu a Hodnocení klienta). Pokud jde o pravidelné měsíční výdaje žalovaného, vyšla žalobkyně z částky 28 350 Kč, která je tvořena žalovaným sdělenými náklady na bydlení ve výši 17 090 Kč, částkou životního minima ve výši 4620 Kč a výživným na dvě děti ve výši celkem 6 640 Kč ( zjištěno z Hodnocení klienta). Žalovaný z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru uhradil částku 105 520 Kč (zjištěno z Karty klienta ). Žalovaný splátky úvěru řádně nehradil, dopisem ze dne [datum] proto žalobkyně úvěr zesplatnila (zjištěno z dopisu ze dne [datum] adresovaného žalobkyní žalovanému ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).

4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

6. S ohledem na skutečnost, že mezi žalobkyní jakožto poskytovatelem úvěru a žalovaným jakožto spotřebitelem došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení z úřední povinnosti tím, zda žalobkyně před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud má za to, že nikoli. Žalobkyně sice zjistila a ověřila výši měsíčních příjmů žalovaného, ale měsíční výdaje žalovaného neověřovala, což vyplývá již z tvrzení žalobkyně, která uvedla, že vyšla z částky životního minima a informací sdělených žalovaným. Soud má tedy s ohledem na shora uvedené za to, že ze strany žalobkyně v daném případě nebyla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného, neboť nebyly řádně zjištěny a ověřeny konkrétní měsíční výdaje žalovaného a nebylo tak možné oprávněně dospět k závěru, že žalovaný je schopen dluhového zatížení.

7. Z výše uvedeného důvodu je nutné hledět na předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Je však nutné zohlednit, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč a žalovaný z titulu této smlouvy uhradil celkem částku 105 520 Kč. Žalovaný tedy již poskytnuté prostředky zaplatil a není tak povinen platit žalobkyni ničeho. Co do zbylé části žalobkyní požadované částky jde, s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány. Soud vzhledem k výše uvedenému podanou žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst.2 o.s.ř, když žalovaný byl procesně úspěšným účastníkem a měl by tak proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. žádné náklady nepožadoval, a proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku II rozsudku shora.