Výrok
I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 25 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 440 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [PSČ obec] s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]. Na základě shora uvedené smlouvy měly být podle tvrzení žalobce poskytnuty žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Platba představující poskytnuté prostředky ve výši 20 000 Kč na účet žalované č. [č. účtu] měla být podle tvrzení žalobce poskytnuta v období mezi [datum] a převodem z bankovního účtu právního předchůdce žalobce pod VS [var. symbol]. Žalovaná na předmětný úvěr zaplatila celkem částku 11 095 Kč, zbytek dlužné částky nezaplatila, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [PSČ obec], a žalovaná se zavázala zaplatit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 54,88% ročně do 30 dnů (zjištěno ze smlouvy o úvěru č.[hodnota] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovanou, ze dne [datum]). Následně dne [datum] žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dodatek ke shora uvedené smlouvě, na základě kterého se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 54,88% ročně do [datum] (zjištěno z listiny nazvané Smlouvy o úvěru č.[hodnota] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovanou, ze dne [datum]). Poté bylo mezi žalovanou a [právnická osoba], uzavřeno ještě několik dodatků, kterými byla prodlužována doba splatnosti závazku žalované, když posledním z dodatků se žalovaná zavázala zaplatit poskytnuté prostředky ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem ve výši 54,88% ročně do [datum] ( zjištěno z listiny nazvané Smlouva o úvěru č. [hodnota] s datem prodloužení splatnosti do [datum]). Ze sdělení [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že účet č. [č. účtu] je účtem vedeným na žalovanou, nicméně v období měsíce března 2022 na tomto účtu nebyly dohledány platby připsané pod VS [var. symbol]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce ( zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba], a žalobcem a přílohy). Žalovaná byla vyzvána k úhradě pohledávky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum]).
4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
5. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
6. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Žaloba v tomto zcela postrádala potřebná žalobní tvrzení. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, soud jej proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k tomu, zda a jakým konkrétním způsobem byly ověřovány příjmy a výdaje žalované a na základě jakých konkrétních skutečností dospěl právní předchůdce žalobce k tomu, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splatit.
7. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné mít za to, že na straně žalované vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, by žalovaná byla vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalobce však neprokázal, že a v jaké výši byly žalované poskytnuty prostředky úvěru, neboť [Anonymizováno], sice potvrdila, že účet č. [č. účtu] je účtem vedeným na žalovanou, nicméně zároveň banka uvedla, že v období měsíce března 2022 na tomto účtu nebyly dohledány platby připsané pod VS [var. symbol]. S ohledem na skutečnost, že žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, nemohl být poučen ani o tom, že neunáší důkazní břemeno o poskytnutí peněžních prostředků žalované a jejich výši. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo jinak než podanou žalobu zamítnout.
8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšným účastníkem je žalovaná a měla by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná, žádné náklady jí tedy nevznikly, proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku shora.