Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 1 454,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 10. 6. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 43 794,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně za období od 26. 2. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů tohoto řízení, a to s odůvodněním, že žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností [Anonymizováno] původním věřitelem a postupitelem společnostní [Jméno žalobkyně]. jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným 7. 11. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr v konečné výši 43 794, 24 Kč, který měl být splacen nejpozději 25. 2. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části b tohoto návrhu, na to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek článku III pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [Anonymizováno]. zaslal žalovaný k původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu - smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal ve výši 43 794,24 Kč a splatností dne 25. 2. 2024. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdíl mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dál byl žalovaný lustrován veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu číslo [hodnota]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 16. 3. 2024. Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí celkem [hodnota], 24 Kč nejpozději splatných dne 25. 2. 2024. Žalobkyně dokládá pouze posledních splatnou fakturu, a to z důvodu jejich velkého počtu, které byly žalovanému zaslány. Tyto faktury je žalobkyně případně schopna dodat. Výzva k plnění byla žalovanému zalána dne 16. 3. 2024.
2. Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit doporučeně do vlastních rukou žalovanému, a proto byl usnesením téhož soudu zrušen s tím, že účastníci byli zároveň vyzváni, aby se ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Následně však byla žalobkyni zaslána soudem výzva k doplnění tvrzení a k označení důkazů, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení této výzvy. Výzva byla právnímu zástupci žalobkyně doručena do datové schránky dne 23. 9. 2024. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně na tuto výzvu nereagoval, byl soudem urgován. Urgence byla právnímu zástupci žalobkyně doručena do datové schránky dne 21.10. 2024. Právní zástupce žalobkyně však nereagoval ani na urgenci soudu.
4. Poté soud ve věci nařídil jednání na 5. 12. 2024, ke kterému předvolal právního zástupce žalobkyně a žalovaného. Právní zástupce žalobkyně se za neúčast u jednání předem omluvil. Předvolání k jednání spolu se žalobou byli žalovanému zaslány na adresu jeho trvalého bydliště [adresa]. Protože adresát nebyl zastižen, byla zásilka uložena a přepravena k vyzvednutí dne 12. 11. 2024 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Vzhledem k tomu, že zásilku nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta, byla vrácena soudu dne 25. 11. 2024 a v souladu s ust. § 49 odst. 4 OSŘ o tom bylo na úřední desce soudu vyvěšeno sdělení. Žaloba a předvolání k jednání tak byly žalovanému doručeny doporučeně do vlastních rukou tzv. náhradním způsobem dnem 22. 11. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a ani nepožádal o jeho odročení, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 OSŘ v nepřítomnosti účastníků, a to na základě tvrzení a listinných důkazů předložených žalobkyní.
5. Ačkoliv žalobkyně reagovala na zmíněnou výzvu soudu, která byla následně i bez úspěchu urgována, podáním, které bylo soudu doručeno 5. 12. 2024 v 10:00 hodin, soud k obsahu tohoto doplnění již přihlédnut nemohl, neboť jednání ve věci proběhlo téhož dne od 9:00 hodin, zatímco doplnění ze strany žalobkyně bylo soudu doručeno až po skončení jednání.
6. Soud ve věci provedl listinné důkazy, a to standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, poštovním podacím lístkem, platebními informacemi, úvěrovou smlouvou vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřenou s klientem dne 7. 11. 2023, výpisem z úvěrového účtu, seznamem postupovaných pohledávek, dodatkem číslo [hodnota] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020, údaji o poskytnutém úvěru a standardními podmínkami úvěrové smlouvy.
7. Na základě provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru, nikoliv žalobkyní v žalobě původně tvrzenou částku 43 794,24 Kč, ale pouze částku 30 000 Kč. Na základě předložených listinných důkazů však soud nezjistil, zda vůbec a případně jakým způsobem a pomocí jakých podkladů právní předchůdce žalobkyně ověřil úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně ani přes výzvu a urgenci soudu nepředložila a ani neoznačila žádné důkazy, kterými by prokázala svá tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěrů pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebiteli je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému jakožto spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná, přičemž k této okolnosti bylo soudem v souladu s výše citovaným ustanovením přihlédnuto i bez návrhu. Z toho důvodu soud nárok žalobkyně posoudil dle shora citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení a uložil žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tedy částku 30 000 Kč, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo, zda a případně jakou částku žalovaný v mezidobí právnímu předchůdci žalobkyně či žalobkyni již uhradil, přičemž sám žalovaný v tomto řízení zůstal zcela nečinný.
12. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
13. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 OSŘ ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 OSŘ, podle kterého soud částečně úspěšné žalobkyni (v rozsahu 68,5 %) přiznal vůči částečně úspěšnému žalovanému (v rozsahu 31,50 %) právo na náhradu nákladů tohoto řízení, přičemž výše této náhrady je odůvodněna jednak výší zaplaceného soudního poplatku v částce 1 752 Kč, dále odměnou za právní zastoupení advokátem podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, po 500 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky po 100 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, podle ustanovení § 137 odst. 3 OSŘ z takto určené odměny a náhrady hotových výdajů přísluší žalobkyni vůči žalovanému 21 % DPH, celkem tak náklady tohoto řízení vynaložené žalobkyní činí 3 930 Kč. Z této částky soud přiznal žalobkyni vůči žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku 1 454,10 Kč, která odpovídá poměru rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného, tedy 37 % z účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ. Podle ustanovení § 149 odst. 1 OSŘ bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.