Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 31. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 29 145 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 000 Kč za období od 21. 8. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a rovněž náhradu nákladů tohoto řízení, a to s odůvodněním, že dne 13. 6. 2024 uzavřeli účastníci smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho účet č. [č. účtu], a to dne 13. 6. 2024, přičemž žalovaný se ve smlouvě zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách dle smlouvy o zápůjčce s datem poslední splátky dne 20. 8. 2024. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta. Žalovaný však neuhradil nic. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení v zákonné výši a rovněž účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 000 Kč za celkem [hodnota] odeslané výzvy. Žalobkyně se rovněž domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 145 Kč, a podle čl. 2. 3 smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 6. 2024 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč, a to konkrétně ode dne 21. 8. 2024 do 30. 7. 2025, kdy žalobkyně vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 5 145 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 9. 4. 2025, avšak žalovaný na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.
2. Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doporučit doporučeně do vlastních rukou žalovanému, a proto byl soudem zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání na 8. 1. 2026, ke kterému byli předvoláni právní zástupce žalobkyně a žalovaný, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, zatímco právní zástupce žalobkyně se za neúčast u jednání předem omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst.
3 OSŘ v nepřítomnosti účastníků, a to na základě tvrzení a listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Soud provedl důkaz výpisem z běžného účtu, ze kterého zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 15 000 Kč, a to dne 13. 6. 2024, přičemž protokolem o vlastnictví účtu má soud za zjištěné, že vlastníkem tohoto účtu byl žalovaný. Dále soud provedl důkaz podacím lístkem ze dne 9. 4. 2025, ze kterého zjistil, že žalobkyně zaslala 9. 4. 2025 žalovanému doporučenou zásilku. Rovněž soud provedl důkaz předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2025, ze které zjistil, že touto byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, a to právním zástupcem žalobkyně. Rovněž soud provedl důkaz upomínkami, a to upomínkou ze dne 17. 7. 2024, dále opakovanou výzvou k úhradě ze dne 25. 8. 2024, dále oznámením o zesplatnění úvěru – výzvou k úhradě ze dne 16. 8. 2024 a rovněž upomínkou ze dne 28. 7. 2024. Soud rovněž provedl důkaz všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně.
4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, neboť ačkoliv žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, v příloze návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, o tom soudu nepředložila žádné listinné důkazy, přičemž s ohledem na to, že se předem omluvila za neúčast u jednání, soud neměl možnost upozornit a vyzvat žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 OSŘ, aby toto své tvrzení prokázala, respektive, že na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud toto tvrzení za prokázané nemá.
5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tedy řádně neprověřila úvěruschopnost spotřebitele, poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je smlouva neplatná, a to absolutně, k čemž soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit maximálně pouze dosud neuhrazenou část poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, resp. toto bezdůvodného obohacení vzniklé plněním na základě neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
6. Vzhledem k tomu, že z provedených důkazů skutečně žádným způsobem nevyplývá, zda a jakým způsobem a zejména na základě jakých konkrétních podkladů žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou s tím, že žalovanému tedy uložil povinnost vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu, a to z důvodu nároku na vrácení bezdůvodného obohacení ve smyslu citovaného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
7. Vzhledem k tomu, že žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil, jednání se nezúčastnil a soudu není známá jeho finanční, majetková a sociální situace, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni uvedenou částku 15 000 Kč ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ, neboť k rozhodnutí o jiné, podle citovaného ustanovení přiměřené lhůtě, nemá soud k dispozici žádná tvrzení žalovaného a ani žádné důkazy k prokázání takových tvrzení.
8. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to právě z toho důvodu, že soud uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, přičemž nároky, které žalobkyně vůči žalovanému nad rámec přiznané jistiny uplatňuje, tedy jednak náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a jednak smluvní pokuta, vyplývají právě z uzavřené smlouvy o zápůjčce, a proto žalobkyní uplatněný nárok v tomto rozsahu nemůže být po právu.
9. S ohledem na to, že předchozí výzvy žalobkyně směřovaly k vrácení závazku z uzavřené smlouvy, která se však ukázala absolutně neplatnou, nemohl se žalovaný dosud ocitnout v prodlení. Z toho důvodu soud shledal žalobu nedůvodnou rovněž co do uplatněného zákonného úroku z prodlení, a proto i v tomto rozsahu žalobu zamítl.
10. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 OSŘ, neboť účastníci byli v tomto řízení oba úspěšní zhruba v rozsahu jedné poloviny předmětu řízení, a proto soud rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.