Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 700 Kč, do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 8 409,17 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 109,17 Kč od 22. 4. 2023 do zaplacená zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 16 109,17 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 3. 2023.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nereagoval ani na soudní výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a proto soud předpokládal, že s tímto postupem souhlasil.
3. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr, měla by žalobkyně již v žalobě uvést konkrétní skutečnosti, které byly před uzavřením smlouvy zjištěny ohledně úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, jak tyto vyhodnotila a navrhnout k tomu příslušné důkazy. Žalobkyně však opakovaně ve svých žalobách ohledně spotřebitelských úvěrů žádné konkrétní skutečnosti neuvádí, nepředkládá k nim příslušné důkazy a přímo uvádí, že v tomto směru nenavrhuje ani žádných dalších důkazů. Žalobkyně proto již v žalobě počítá s tím, že nárok nebude uznán z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru a navrhuje posouzení z titulu bezdůvodného obohacení. Za těchto okolností soud vyhodnotil, že žalobkyně vědomě rezignovala na svou povinnost tvrzení a důkazní ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, takže je nutno tuto smlouvu posoudit ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. za absolutně neplatnou.
4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že jistina byla sjednána ve výši 7 700 Kč.
5. Ze sdělení [právnická osoba]. bylo zjištěno, že tato částka byla žalovanému skutečně poskytnuta, a to dne 7. 3. 2023 připsáním na jeho účet č. [č. účtu] od společnosti , právnická osoba6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni ve smyslu § 1879 o.z.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou 2, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výše a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Žalobkyně se rozhodla netvrdit skutečnosti a nenavrhla důkazy k tomu, jak byla posuzována úvěruschopnost spotřebitele, tedy zda nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, takže je zmiňovanou smlouvu o úvěru ze dne 22. 3. 2023 nutno posoudit jako absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovanému tak ze zákona vznikla povinnost vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k zákonné úpravě a judikatuře tedy soudu nezbylo, než přiznat žalobkyni pouze zaplacení částky 7 700 Kč, když co do částky 8 409,17 Kč (představující poplatek za poskytnutí úvěru) a úroku z prodlení musela být žaloba zamítnuta.10. Vzhledem k tomu, že soudu nejsou známy současné možnosti žalovaného jistinu splácet (tento je nekontaktní, nevyzvedává si poštu), jejich zjišťování skrze žalobkyni by bylo velice zdlouhavé a nehospodárné z hlediska nákladů řízení, přistoupil soud i vzhledem k výši předmětné částky ke stanovení jednoroční lhůty k jejímu zaplacení, když taková lhůta není v rozporu s právy žalobkyně jako věřitele, který dlouhodobě a rozsáhle podniká v oboru skupování dlužných spotřebitelských úvěrů (musí tedy počítat s delšími lhůtami splatnosti) a zároveň je dostatečná pro žalovaného, aby mohl nevysokou částku zaplatit dle svých možností ve splátkách či najednou, aniž by byl svazován splátkami v konstantní výši, když si finanční prostředky může v uvedené době opatřit výdělkem, ale i jednorázově jiným způsobem, například prodejem majetku, pomocí od blízkých a podobně.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy ve větší části byla žaloba zamítnuta, takže úspěšnějším byl žalovaný, žádné náklady mu však v tomto řízení vzhledem k jeho neúčasti nevznikly.