Výrok
I. Řízení se co do úroku ve výši 5 845,54 Kč, úroku ve výši 15,74 % ročně z částky 14 221,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení zastavuje.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 19 869,22 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 960,93 Kč, úrok ve výši 9 037,22 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 221,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, co do částky 19 869,22 Kč, úroku ve výši 3 191,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 960,93 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 14 221,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 221,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 43 844 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 6. 2. 2020 a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 31. 10. 2019.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k soudnímu jednání, ke kterému byl řádně předvolán, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 6. 2. 2020 a ze smluvních podmínek bylo zjištěno, že se společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 37 074 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 385 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,24 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 189 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 005 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 8. 2021. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a z transakční historie, jakým způsobem byly hrazeny splátky. Žalovaný uhradil celkem částku 52 204,78 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. [hodnota] a potvrzení o zaplacení úplaty bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.
5. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že postoupení bylo žalovanému oznámeno.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 31. 10. 2019 a ze smluvních podmínek bylo zjištěno, že se společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit částku ve výši 41 120 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 677 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,23 % ročně, částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 16 443 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a v případě pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 3 464 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 10. 2021. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a z transakční historie, jakým způsobem byly hrazeny splátky. Žalovaný uhradil celkem částku 59 145,22 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy č. [hodnota] a potvrzení o zaplacení úplaty bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že postoupení bylo žalovanému oznámeno.
9. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.
10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje pouze schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným jako spotřebitelem dvě smlouvy o úvěru, a to nejprve dne 31. 10. 2019 na částku 42 000 Kč a následně dne 6. 2. 2020 na částku 35 000 Kč.
15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobě neuvedla žádná konkrétní tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele před uzavřením výše uvedených smluv (ačkoliv je z mnoha obdobných věcí právnímu zástupci žalobkyně známo, že tak učinit měl), byla žalující strana vyzvána usnesením ze dne 25. 9. 2024, č.j. [spisová značka] k doplnění těchto skutečností. Žalobkyně v podání ze dne 17. 10. 2024 uvedla, že jí právní předchůdce z pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu za prosinec 2019 a leden 2020 zjistil, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako řidič ve společnosti [právnická osoba]. s měsíčním příjmem 20 349 Kč, respektive 18 890 Kč, když další příjmy domácnosti činily 20 000 Kč respektive 10 000 Kč, nemá vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Soud má za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně poskytovatelem úvěru zkoumána. V daném případě se nejednalo o malý úvěr v řádů tisíců, ale o dva úvěry na vyšší částku, kde je potřeba zkoumat a ověřovat poměry žadatele o úvěr pečlivěji. V daném případě žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, dostatečně však nebyly zkoumány náklady s tím spojené (viz např. [právnická osoba] [spisová značka]), když odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 6 000 Kč měsíčně jsou nepřiměřeně nízké (viz např. KS [adresa] [Anonymizováno] bod 16 nebo MS [adresa] [Anonymizováno]), zvláště pokud by v nich měl být zahrnut i běžný nájem včetně záloh na služby (viz např. [spisová značka] 35). Poskytovatel úvěru ani neověřoval další čisté příjmy domácnosti, i když z nich vycházel (např. OS [adresa] [Anonymizováno] bod 15, OS [adresa] [Anonymizováno] bod 12). V obou případech byly úvěry poskytnuty na běžné výdaje domácnosti žalovaného, tedy mu jeho příjmy nestačily ani na tyto základní výdaje, natož na splácení nových úvěrů, čímž se výrazně zvýšily jeho výdaje. Při poskytnutí druhého úvěru nebylo dostatečně zohledněno, že již splácí úvěr první a zda ten druhý (sjednaný pouhé 4 měsíce po prvním) neslouží na splácení předchozího, když o něj bylo požádáno ještě za jeho trvání. Z tabulek umoření vyplývá, že měl žalovaný se splácením značné problémy, hradil nepravidelně a různé částky, i tak se mu podařilo v obou případech zaplatit více, než byla jistina. Vzhledem k uvedenému musel soud uzavřít, že poskytovatel poskytnul žalovanému úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb., takže jsou obě smlouvy neplatné. V takovém případě byl žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu, kterou v daném případě již u obou smluv uhradil. Z tohoto důvodu musela být žaloba v plném rozsahu zamítnuta.
16. Řízení bylo podle § 96 odst. 2 o.s.ř zastaveno v části týkající se úroku, neboť žalobkyně vzala žalobu s ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb. částečně zpět.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy úspěšný žalovaný žádné náklady s tímto řízením neměl.