Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 586 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 286 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 17 586 Kč s příslušenstvím, která představuje příspěvek a poplatek placený provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., a to ohledně vozidla RZ: [SPZ] v období 8. 8. 2023 – 24. 2. 2024.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nereagoval ani na soudní výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a proto soud předpokládal, že s tímto postupem souhlasil.
3. Z výpisu z registru silničních vozidel, výzvy k úhradě příspěvku, upomínky a předžalobní výzvy s doklady o odeslání bylo zjištěno, že žalovaný byl evidován jako provozovatel nákladního automobilu do 3,5 tun, RZ: [SPZ], ke kterému nebylo v období od 8. 8. 2023 do 24. 2. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ač bylo toto vozidlo evidováno jako provozované. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 17 286 Kč a poplatku ve výši 300 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani k předžalobní výzvě.
4. Rozhodnuto bylo podle § 1 odst. 2 a § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o úroku z prodlení pak podle § 1968 a 1970 o.z.
5. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Žalobkyně je podle zákona č. 168/1999 Sb. oprávněnou osobou k vybírání příspěvků hrazených za vozidla bez pojištění odpovědnosti jejich provozu, čímž je dána její aktivní legitimace v tomto sporu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl evidován jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, ke kterému nebylo ve výše uvedeném období sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť bylo evidováno jako provozované. Žalovanému tak ze zákona vznikla povinnost hradit příspěvek ve výši 86 Kč denně podle § 2 vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., což za 201 nepojištěných dní představuje částku 17 286 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost uhradit poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 2a téže vyhlášky. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by mu výše uvedené povinnosti nevznikly, ani že svůj dluh uhradil, a proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, když byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 17 586 Kč.
6. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou příspěvku se žalobkyně oprávněně domáhá i úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 29. 7. 2024 do zaplacení.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého byla plně úspěšné žalobkyni přiznána jejich náhrada vůči žalovanému, když je představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta vzhledem k žalobě podané na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech se změnou pouze v několika skutečnostech podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 400 Kč, hotové výdaje dle téhož ustanovení za 3 úkony právní služby po 100 Kč a DPH podle § 137 o.s.ř. ve výši 315 Kč.
8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.