Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 13 699 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 23 699 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 31. 3. 2024 uzavřené na částku 10 000 Kč se společností , právnická osoba2. Žalovaný k žalobě uvedl, že si je úvěru vědom, nesplácel ho však, protože ho propustili z práce, když pracoval u popelářů [Anonymizováno] Žalovaný bydlí u maminky, nepracuje a má dluhy na pojistném. Dluhy z úvěrů či půjček jinak nemá. Žalovaný platí výživné ve výši 3 400 Kč na dítě, kterému je jeden rok. Chodí aspoň na brigády, aby to mohl hradit, když výživné platí v plné výši.3. Žalobkyně v žalobě nenavrhla žádné důkazy k prokázání svých tvrzení, k posuzování úvěruschopnosti žalovaného tam také nic neuvedla, když rovnou uvedla, že počítá s posouzením svého nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně ani k výzvě soudu neuvedla žádné konkrétní skutečnosti k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, uvedla pouze své obecné postupy. Ze sdělení [Anonymizováno]. ze dne 9. 10. 2025 bylo zjištěno, že na účtu žalovaného č. [č. účtu] evidují příchozí platbu ve výši 10 000 Kč z účtu č. [č. účtu] k datu 31. 3. 2024. Žalovaný učinil nesporným, že s právním předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru, kterou nesplácel. Z důkazů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že společnost Zaplo finance, s.r.o.[IČO] IČO, , uzavřela dne 31. 3. 2024 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ve výši 10 000 Kč, kterou převedla na účet žalovaného dne 31. 3. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl úvěr zesplatněn upomínkou ze dne 7. 12. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno]. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla dne 12. 12. 2024 postoupena žalobkyni.4. Podle § 2395 o.z. OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v příslušném znění poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze zčásti. Žalobkyně nenavrhla provedení žádných důkazů, zcela rezignovala na prokazování zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, a proto soud musel podle § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. dospět k závěru, že smlouva je neplatná. Žalovaný uzavření smlouvy nezpochybňoval, uvedl však, že nebyl schopen úvěr splácet. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy žalovanému podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vznikla povinnost vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jistinu v daném případě představovala částka 10 000 Kč a soud stanovil lhůtu plnění v rozsahu jednoho roku. Během této doby jistě bude žalovaný schopen tuto nevysokou částku uhradit, a to šetřením, zvýšením pracovního úsilí, prodejem nenutného movitého majetku či pomocí od blízkých. Vzhledem k situaci žalovaného nebylo vhodné stanovovat splátky v konkrétní výši, když je na žalovaném, aby splácel dle svých schopností či jednorázově tak, aby byla zejména zachována jeho schopnost hradit výživné na nezletilé dítě. Zároveň se jedná o lhůtu, která žalobkyni nezpůsobí problémy, neboť podniká v oboru skupování neplatných spotřebitelských úvěrů, kde musí počítat s delší lhůtou splatnosti. Ve zbývající části tedy musela být žaloba zamítnuta.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch obou stran byl přibližně stejný.