Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 064,27 Kč do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se co do částky 1 600,65 Kč zastavuje.
III. Žaloba se co do částky 7 091,94 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 756,86 Kč od 7. 6. 2025 do zaplacení zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 12 756,86 Kč, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 11. 2024.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nereagovala ani na soudní výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a proto soud předpokládal, že s tímto postupem souhlasila.
3. Soud vyšel ze žalobních tvrzení, když žalobkyně nenavrhla žádné důkazy k jejich prokázání, a svou neúčastí u jednání se sama zbavila možnosti, aby jí soud v tomto směru poučil. Soudu je také z úřední činnosti známo, že žalobkyně podává velké množství obdobných žalob, byla opakovaně poučována ohledně navržení důkazů, takže jí tato povinnost musí být známa, zvláště pokud je zastoupena advokátkou. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, v doplnění žaloby pak uvedla, že nedisponuje žádnou dokumentací v tomto směru, když rovnou počítá s variantou, že její nárok bude posouzen jako bezdůvodné obohacení. Soud tedy uzavřel, že pokud byla mezi účastníky uzavřena smlouva, tak je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., když byl tento úvěr žalované jako spotřebitelce poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou 2 tohoto zákona, když nebyla řádně posouzena její úvěruschopnost. V takovém případě je žalovaná povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že jistina byla 10 000 Kč a žalovaná uhradila dne 18. 12. 2024 částku 1 425,92 Kč, dále dne 21. 2. 2025 částku 2 909,16 Kč dle žalobce před podáním žaloby ještě částku 1 600,65 Kč, zůstává k zaplacení částka 4 064,27 Kč.
4. Podáním ze dne 16. 12. 2025 vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 600,65 Kč zpět s tím, že tato částka byla žalovanou uhrazena před podáním žaloby, ale z administrativních důvodů nebyla započtena, takže v tomto rozsahu bylo řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastaveno.
5. Ve zbývající části musela být žaloba zamítnuta6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěšnější byla ve věci žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly.7. Žalovaná je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinna dlužnou částku uhradit ve lhůtě jednoho roku, která je dostatečná pro to, aby žalovaná dle svých možností úvěr splácela bez toho, že by byla vázána konkrétní výší splátek, případně si finanční prostředky opatřila zvýšeným pracovním úsilím, prodejem nepotřebného majetku či pomocí od blízkých osob. Zároveň se jedná o lhůtu, která není pro žalobkyni jako věřitele nepřiměřená, když tato podniká v oboru skupování neplatných spotřebitelských úvěrů, takže musí počítat s delší splatností.