Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 17 518,29 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 52 518,29 Kč od 19. 12. 2025 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 4 457,74 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 52 518,29 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 19. 8. 2025 se společností [Anonymizováno] na částku 52 518,29 Kč s příslušenstvím.
2. Žalovaná k žalobě v odporu proti platebnímu rozkazu uvedla, že podle ní dlužná částka neodpovídá výši čerpaného úvěru, když podle ní kromě základu nároku obsahuje také část úroků, úroků z prodlení či jiných sankcí, o nichž není zřejmé, zda jsou účtovány po právu a v přiměřené výši. Více se žalovaná ve věci ani na výzvu soudu nevyjádřila a bez omluvy se nedostavila k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, takže bylo jednáno v její nepřítomnosti.
3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 19. 8. 2025 bylo zjištěno, že se společnost [Anonymizováno] zavázala poskytnout žalované úvěrový limit ve výši 35 000 Kč se splátkami ve výši 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, podle toho, co je vyšší. Fixní úrok z otevřeného zůstatku úvěru byl sjednán ve výši 0,4026 % za den, to je 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. Součástí smlouvy jsou standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy ověřil totožnost žalované podle kopie občanského průkazu, který jí zaslala. Dále jsou součástí smlouvy standardní úvěrové podmínky poskytovatele úvěru. Z dokladu o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal žalované dne 19. 8. 2025 na její účet č. [č. účtu] částku 35 000 Kč.
4. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje za žalovanou dluh na jistině ve výši 35 000 Kč, na poplatcích 750 Kč a na úroku 16 768,29 Kč, což dohromady činí 52 518,29 Kč.
5. Z faktury s variabilním symbolem [var. symbol] splatné 18. 12. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalované výběr ze dne 20. 8. 2025 ve výši 35 000 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů 3 x 250 Kč za výzvy ze dne 25. 9. 2025, 25. 10. 2025 a 25. 11. 2025 a dále úroky za období čerpání ke dni 18. 12. 2025 ve výši 16 909,20 Kč. Neuhrazené částky z minulého období činí 17 008,16 Kč, aktuální povinná minimální měsíční splátka k datu splatnosti 6 845,70 Kč, takže k zaplacení do 18. 12. 2025 je částka 23 853,86 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, včetně soupisu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.
7. Z výzvy ze dne 27. 1. 2026 a dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhů.
8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze zčásti. Žalobkyně v řízení prokázala, že její předchůdkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, když tuto skutečnost žalovaná ve svém vyjádření potvrdila. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr, soud nejprve posuzoval, zda byly splněny podmínky § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v žalobě žádné skutečnosti o posuzování úvěruschopnosti spotřebitele neuvedla, nedoplnila je ani při jednání soudu, a ani z přiložených důkazů nevyplývá, že by byla úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky posuzována. Žalobkyně je si této skutečnosti vědoma, a proto sama v žalobě počítá i s variantou posouzení jejího nároku jako bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že tedy nebyla posouzena úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy, není ani tvrzeno, že by úvěr splácela, musel soud uzavřít, že je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal žalované částku 35 000 Kč, která představuje jistinu spotřebitelského úvěru. Žalovaná je tedy povinna vrátit tuto částku žalobkyni, která ve smyslu § 1879 o.z. prokázala, že pohledávka za žalovanou jí byla postoupena, a tím se stala novou věřitelkou žalované, takže je ve věci aktivně legitimována.
12. Soud uložil žalované zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve smyslu § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. v době jednoho roku, když se jedná o dobu přiměřenou k úhradě takto vysoké částky za situace, kdy se žalovaná k soudnímu jednání nedostavila, takže se nevyjádřila ke svým finančním možnostem. Tato lhůta umožňuje žalované, aby dluh splácela ve splátkách dle svých možností, aniž by byla vázána konkrétní částkou, a měla možnost si finanční prostředky opatřit šetřením, zvýšeným pracovním úsilím, či pomocí od blízkých osob. Zároveň se jedná o lhůtu, která je přiměřená i vůči žalobkyni jako věřitelce, která podniká v oboru skupování dlužných spotřebitelských úvěrů, u kterých nebyla úvěruschopnost ověřena, takže musí počítat s delší lhůtou splatnosti.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 67 %, neúspěšná v rozsahu 33 %, takže jí náleží 34 % náhrada nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 101 Kč, odměna za zastupování advokátem podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 3 220 Kč, náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky za 3 úkony právní služby po 450 Kč. Z celkové částky 13 111 Kč představuje 34 % částku 4 457,74 Kč.
14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.