Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 16 669 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 669 Kč od 9. 6. 2025 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 16 669 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 4. 2024 ve výši 30 000 Kč uzavřeného prostřednictvím [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila částku 30 161 Kč, byl částečně uhrazen dluh skládající se z jistiny 30 000 Kč, smluvního úroku 12 000 Kč a smluvní pokuty 4 830 Kč, takže se žalobkyně domáhá již jen části jistiny ve výši 16 669 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a tato se ani nedostavila k soudnímu jednání, ke kterému byla řádně předvolána, a proto bylo jednáno v její nepřítomnosti.
3. Ze smlouvy o úvěru, souvisejících dokladů a dalších důkazů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že dne 8. 4. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno] kde byla ověřena totožnost žalované a smlouva byla podepsána prostřednictvím verifikačního kódu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Dále byl sjednán úrok a smluvní pokuta. Žalobkyně žalovanou vyzvala před podáním žaloby k úhradě dluhu výzvou ze dne 16. 11. 2025.
4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
6. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v řízení prokázala, že uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, takže se vztah mezi účastníky řídí zákonem č. 257/2016, Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalovaná byla spotřebitelkou. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádné konkrétní informace o tom, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy ve smyslu výše uvedeného zákona, a proto byla soudem vyzvána k jejich doplnění. Žalobkyně však na výzvu nereagovala, pouze se omluvila z jednání. Za těchto okolností musel soud uzavřít, že žalobkyně netvrdila, ani neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitelky před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, takže je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované částku 30 000 Kč, která představuje jistinu smlouvy. Žalovaná je ve smyslu § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona povinna vrátit pouze neuhrazenou jistinu. Pokud tedy uhradila již 30 161 Kč, uhradila více než dlužnou jistinu a není tedy již povinna ničeho dalšího platit. Žaloba tedy musela být v plném rozsahu zamítnuta.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalované žádné náklady nevznikly.