Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

30 C 89/2026

Soud: Okresní soud v Českých BudějovicíchDatum rozhodnutí: 4. 9. 2026Č. j.: 30 C 89/2026-51Samosoudce: Mgr. Daniel MacháčekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 22. 10. 2026Předmět řízení: o zaplacení částky 147 577,92 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSCB:2026:30.C.89.2026.1
smlouva o půjčcelhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 280,57 Kč do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 131 297,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 401,16 Kč, úroku ve výši 18 083,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 147 577,92 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 147 577,92 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 147 577,92 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 3. 6. 2019 uzavřené s [právnická osoba]. ([Anonymizováno] na částku 300 000 Kč se splátkami 4 697 kč měsíčně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k soudnímu jednání, ke kterému byl řádně předvolán, takže bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

3. Žalobkyně v žalobě neuvedla konkrétní skutková tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, když se v daném případě jednalo o spotřebitelský úvěr, a proto byla vyzvána k jejich doplnění. Žalobkyně uvedla, že vycházela z příjmu žalovaného ve výši 59 500 Kč, který ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladům. Zároveň žalobkyně o žalovaném uvedla, že má základní vzdělání, je zaměstnanec a bydlí u rodičů, když má výdaje ve výši 36 683 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 8 366 Kč, výdaje na bydlení, včetně hypotéky a úvěrů ve výši 25 177 Kč a výdaje na živobytí ve výši 3 140 Kč. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy o půjčce v poměrně vysoké výši 300 000 Kč nebyla řádně prověřena. Zejména nebyla ověřena výše příjmu žalovaného žádným relevantním způsobem, banka pouze údajně vycházela z nějakých neurčitých klientových osobních předpokladů, když tento má ale pouze základní vzdělání a je zaměstnanec, takže není pravděpodobné, že by dosahoval tak vysokého nadprůměrného příjmu. Zároveň nebylo správně vyhodnoceno, že již splácí velmi vysokou částku 36 683 Kč na půjčky či hypotéky a uvádí výdaje na živobytí pouze v částce 3 000 Kč měsíčně, což je zcela nereálné. Z uvedeného vyplývá, že banka neměla s žalovaným vůbec uzavírat tuto smlouvu.

4. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Na základě posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze z malé části. Žalobkyně byla předně povinna tvrdit a prokázat, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když byla uzavírána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. V daném případě se jednalo o značnou částku úvěru 300 000 Kč, právní předchůdce žalobkyně však úvěruschopnost žalného řádně neprověřil, když si nenechal doložit nadprůměrný příjem žalovaného, který má pouze základní vzdělání a pracuje jako zaměstnanec. Nebyly zohledněny ani velmi vysoké výdaje na více dluhů žalovaného, tedy že již je zatížen dalšími splátkami. Zcela nereálné jsou výdaje na živobytí pouze ve výši 3 000 Kč měsíčně, byť žalovaný nemá vyživované děti a bydlí u rodičů, ale jedná se o částku, která nepostačuje ani k zajištění základních potřeb. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a žalovaný je tak povinen vrátit pouze jistinu úvěru, která byla v daném případě ve výši 300 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný již podle žalobkyně na předmětnou pohledávku uhradil částku 283 719,43 Kč, zbývá mu uhradit pouze 16 280,57 Kč. K vrácení této částky byla žalovanému ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona stanovena roční lhůta, neboť nebylo možno zjistit přiměřené možnosti žalovaného za situace, kdy byl v řízení nekontaktní a nedostavil se ani k soudnímu jednání. Lhůta jednoho roku je postačující k tomu, aby žalovaný částku předmětné výše uhradil flexibilními splátkami dle svých možností, aniž by byl pod tlakem nařízené konkrétní výše, případně si finanční prostředky opatřil zvýšeným pracovním úsilím, šetřením, prodejem nadbytečných věcí či pomocí od blízkých. Zároveň je tato lhůta přiměřená i pro žalobkyni, neboť tato podniká v oboru skupování spotřebitelských úvěrů, kde nebyla úvěruschopnost řádně posouzena, takže musí počítat s delší lhůtou k úhradě podle uvedeného ustanovení.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl v řízení úspěšnější, ale žádné náklady mu nevznikly, když nebyl řízení účasten.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací