Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 12.12.2023 do zaplacení, zamítá.
III. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 15 000 Kč od 31.8.2017 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 1.10.2018 do 11.12.2023, zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s příslušenstvím, jako nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne [datum] pod č. [hodnota] -[Anonymizováno], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.
4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:
5. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky ve výši 25 950 Kč (poplatek 600 Kč za uzavření smlouvy, poplatek 3 300 Kč za správu úvěru a poplatek 2 850 Kč za hotovostní výběr splátek) v třinácti pravidelných měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,85 % ročně (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru).
6. Žalovaný svůj závazek nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu (Zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání).
7. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou o prodeji závodu z [datum] převedena na společnost [právnická osoba]. (Zjištěno ze smlouvy o prodeji závodu uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností [právnická osoba].). Společnost [právnická osoba]. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku za žalovaným postoupila společnosti [právnická osoba] (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a společností [právnická osoba]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní).
8. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
11. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
13. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
14. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).
15. Žalobkyně byla přípisem ze dne [datum] vyzvána, aby žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného a aby k prokázání svých tvrzení navrhla a předložila odpovídající důkazy, avšak požadované žalobkyně nedoložila. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět, a to v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum]. Ve zbytku žalobkyně na svém návrhu setrvala, tvrzení ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nedoplnila.
16. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. V rozsahu nezaplacené jistiny ve výši 15 000 Kč proto soud žalobě vyhověl.
17. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalovaného do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.
18. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.
19. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum], bylo řízení zastaveno z důvodů částečného zpětvzetí návrhu.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně činil 26 % a její neúspěch 74 % (příslušenství pohledávky za účelem posouzení úspěchu žalobkyně ve věci vypočítáno ke dni rozhodnutí soudu). Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu vznikl žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 48 %. Úspěch žalobkyně byl méně než poloviční, nicméně žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a žádné náklady mu tak nevznikly.