Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 880 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 29 427,33 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 12 915,7 Kč a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 100 307,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba]. (dále jen „banka“). Na základě této smlouvy banka žalované poskytla dne 7.8.2023 na úvěrový účet č.ú. [č. účtu] úvěr ve výši 100 000 Kč, který žalovaná uvedeného dne čerpala. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12,26 % ročně a sjednanými poplatky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách; žalovaná neplnila své povinnosti úvěr splácet, úvěr byl proto ke dni 23.4.2025 prohlášen za splatný. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 29 129,6 Kč a nadále dluží na jistině 89 754,44 Kč, poplatcích 2624 Kč, úroku kapitalizovaném do 23.9.2025 částku 3 820, 79 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaném od 23.4. 2025 do 23.9.2025 částku 4 108,10 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh dále neuhradila nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy. Žalobkyně dále navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání a dlužnou částku případně žalované povolil splácet po 3 000 Kč měsíčně.
2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované bankou před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že zjistila relevantní informace od žalované, a vycházela dále z dalších informačních zdrojů, jako jsou veřejně či neveřejně přístupné databáze. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že celkový příjem domácnosti činí 39 500 Kč, vyživuje jednu osobu a hradí náklady na bydlení 5 000 Kč měsíčně. Banka ověřila, že je žalovaná zaměstnaná u Jihočeského kraje, který potvrdil její čistý měsíční příjem 40 085 Kč. Žalovaná dále sdělila, že má pracovní poměr na dobu neurčitou, je rozvedená, bydlí ve vlastním domě a náklady na bydlení platí v rozsahu 100%. Již splácí na jiné úvěry částku 6 980 Kč měsíčně. Z registrů BRKI/NRKI zjistila, že žalovaná nebyla v zásadě zatížena jinými závazky. Banka dále provedla kontrolu insolvenčního rejstříku a databází MV ČR platnost jejího průkazu totožnosti. Dále využila matematický model výpočtu úvěruschopnosti, který se opíral o čisté měsíční příjmy (40 085 Kč), od něho odečetla měsíční splátky úvěrových závazků (6 980 Kč) a životních nákladů (17 791 Kč) a maximální měsíční splátka úvěru vycházela na 15 314 Kč.
3. Žalovaná výslovně uvedla, že nepopírá, že finanční prostředky nevrátila. Uvedla však, že jí majetkové poměry neumožňují částku uhradit naráz, požádala tak o možnost splátek, včetně splátek k nákladům řízení.
4. Soud ve věci nařídil jednání na den 22.4.2026, ke kterému se žalovaná nedostavila; předvolání k jednání přitom bylo žalované doručeno dne 3.3.2026 do datové schránky. Omluvu žalované, která byla soudu doručena dne 12.4.2026, tedy o více jak měsíc později po doručení předvolání k jednání z důvodu žalovanou plánované cesty do zahraničí tak soud neměl za včasnou ani odůvodněnou, když i na přiložené letence je uvedené datum potvrzení cesty či její zaplacení až 31.3.2026, tedy v době, kdy žalovaná již téměř měsíc věděla o termínu jednání. Soud současně žalovanou vyrozuměl o tom, že omluvu nepovažuje za včasnou ani odůvodněnou a v případě, že se žalovaná k jednání nedostaví, věc projedná v její nepřítomnosti. K jednání se pak dostavil zástupce žalobkyně.
5. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:6. [právnická osoba]. a žalovaná spolu dne 7.8.2023 uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta na úvěrový účet částka 100 000 Kč, kterou žalovanou téhož dne čerpala (smlouva o úvěru, výpis z úvěrového účtu). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v měsíčních splátkách po 1 820,60 Kč od 18.9.2023 (smlouva o úvěru). Žalovaná uhradila na dluh celkem 29 120 Kč v 16 splátkách (výpis z úvěrového účtu, platební historie). Dopisem ze dne 25.4.2025 banka žalovanou vyrozuměla o zesplatnění dluhu k 23.4.2025 pro opakované porušování smluvních podmínek (oznámení o zesplatnění úvěru). Smlouvou ze dne 18.9.2025 byla pohledávka postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam, potvrzení o přijetí úplaty). Před podáním žaloby byla žalovaná k úhradě dluhu vyzvána (výzva z 9.10.2025, výpis datové zprávy).7. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela banka především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná byla v době podání žádosti o úvěr zaměstnána u zaměstnavatele Jihočeský kraj, na hlavní pracovní poměr a dobu neurčitou s měsíčním příjmem 39 500 Kč. Příjmy si banka ověřila od zaměstnavatele, který potvrdil její průměrný měsíční příjem 40 085 Kč (údaje od žalované, potvrzení zaměstnavatele). Žalovaná dále uvedla, že je rozvedená, bydlí ve vlastním domě/bytě a náklady na bydlení hradí ze 100%. Má jednu vyživovací povinnost, splácí na jiné úvěry či půjčky 6 980 Kč měsíčně. Pravidelné měsíční výdaje žalované stanovila banka odhadem součtem externích splátek uvedených žalovanou a životních nákladů 17 791 Kč zahrnujících náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč a životní minimu. Prostřednictvím matematického modelu výpočtu maximální měsíční splátky tak dospěla k částce 15 314 Kč. Žalovanou dále lustrovala v insolvenčním rejstříku, databázi MVČR a registrech NRKI a BRKI.8. Žalovaná dluh nepopírala, netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh uhradila více, než uvedla a doložila žalobkyně.9. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; právní předchůdkyně žalobkyně sice zjistila od žalované její příjmy a ty ověřila, nicméně ohledně výdajů se spokojila s tvrzením žalované a statistickými údaji a matematickými výpočty, aniž by reálně ověřovala, jaké skutečné životní výdaje žalovaná má, a to jak spojené s bydlením, tak na stravu, případně i dopravu a další nutné výdaje, jež vynakládá. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná na sebe převzala i několik dalších úvěrů, které nesplácí a které byly či jsou předmětem soudního řízení u zdejšího soudu. Žalovaná již v době žádosti o úvěr splácela jiné dluhy, což právní předchůdkyni žalobkyně sdělila a což mohlo u právní předchůdkyně žalobkyně minimálně vyvolat otázku, zda lze její ekonomickou situaci považovat za stabilní a umožňující přijímat další úvěrové závazky, bez ohledu na to, že žalovaná má stabilní příjem. V projednávané věci tedy soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované nevycházela z jejích skutečných a doložených pravidelných a předvídatelných příjmů a výdajů a neprovedla tak jejich odpovídající analýzu, když smyslem posouzení úvěruschopnosti není jen formální shromažďování určitých údajů a podkladů, ale i jejich věcné vyhodnocení, které musí vyplývat z konkrétní a skutečné, tedy i ověřené situace spotřebitele. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaná v žádosti sdělila a údajů statistických, které nemají o skutečných nákladech spotřebitele žádnou vypovídací hodnotu. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..16. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 100 000 Kč, ale dosud uhradila na tento dluh dosud toliko částku 29 120 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 70 880 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.17. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 1 000 Kč, jež se mu jevila jako splátka přiměřená s ohledem na poměry žalované; žalovaná sice netvrdila, jaké jsou její poměry v dané době, nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že v průběhu roku 2025 a 2026 byly na majetek žalované nařízeny exekuce k vymožení částek dosahujících k 1mil. Kč a že žalovaná splácí na základě rozsudků zdejšího soudu již měsíčně splátky v min. výši 9 500 Kč (rozsudek ze dne 25.9.2025 č.j. 10 C 163/2025-41, ze dne 2.7.2025 č.j. 36 C 77/2025 a ze dne 14.7.2026 sp.zn. 30 C 40/2026). Splátky pak byly žalované stanoveny pod ztrátou jejich výhody.18. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšnějším účastníkem a náleží jí proto poměrná část nákladů řízení, které účelně vynaložila. Žalobkyni vznikly náklady ve výši 30 751,60 Kč zahrnující soudní poplatek ve výši 3 696 Kč, odměnu advokáta dle § 6 a § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a účast na jednání soudu) po 5 140 Kč/úkon a dále náhradu hotových výdajů advokáta dle § 13 vyhl.č. 177/1996 Sb., po 450 Kč/ úkon a dále náhradu za 21% DPH, jehož je advokát plátcem. Jejich náhrada žalobkyni náleží v rozsahu 42 % ve výši 12 915,7 Kč (71% úspěch – 29% neúspěch). Jejich splatnost pak byla stanovena rovněž v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč pod ztrátou výhody splátek.