Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po částce 500 Kč splatných ke každému dvacátému dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 531 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 16 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] dne 2.2.2024. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 16 000 Kč na účet a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do 30 dnů, tj. do 3.3.2024. Žalovaný dluh nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh neuhradil nic ani na základě zaslané předžalobní výzvy.
2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že vycházela z tvrzení dlužníka o jeho příjmech a výdajích a z lustrace v CEE, ISIR a SOLUS, NRKI a BRKI, nicméně nedisponuje příslušnou dokumentací ani o jím tvrzených příjmech a výdajích, ani ohledně výsledků lustrací.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 20.6.2025, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:
5. Společnost [právnická osoba] a žalovaný spolu dne 2.2.2024 uzavřeli smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalovanému vyplacena na účet č. [č. účtu] částka 16 000 Kč (smlouva o úvěru, doklad o zaslání částky na účet). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 3.3.2024 (smlouva o úvěru). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni, o tom byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 17.8.2024 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení o postoupení, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 6.4.2024).
6. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh cokoliv uhradil.
7. Žalobkyně pak ani přes písemnou výzvu soudu nedoložila, z čeho vycházela její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného; uvedla, že ani není schopna žádné důkazy k procesu posuzování úvěruschopnosti předložit.
8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.
13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané, neboť k tomu žalobkyně neuváděla jak konkrétnější tvrzení ( z jakých příjmů a výdajů žalovaného vycházela), tak k tomu nedoložila ani žádné důkazy (např. že by provedla příslušné lustrace). Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..
15. Žalobkyni tak v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru vyplacena částka 16 000 Kč.
16. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 16 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 500 Kč, jež se mu jevily jako splátky přiměřené.
17. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšná z 84% (neúspěšná byla ohledně úroku z prodlení, který v kapitalizované výši od 4.3.2024 do 20.6.2025 činí 3 059 Kč) a proto jí náleží náhrada nákladů odpovídající jejich 68% (úspěch – neúspěch). Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony právního zástupce žalobce provedené do podání žaloby a učiněné do 31.12.2024 po 300 Kč/úkon (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka), dále náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč a 21 % DPH. O výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně soud rozhodl v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. s ohledem na formulářový charakter žaloby. Celkem tedy žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 252 Kč a náleží jí jejich náhrada ve výši 1 531 Kč.