Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

36 C 119/2026

Soud: Okresní soud v Českých BudějovicíchDatum rozhodnutí: 2. 9. 2026Č. j.: 36 C 119/2026-54Samosoudkyně: JUDr. Hana BrožováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 13. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení částky 11 326,05 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSCB:2026:36.C.119.2026.1
náklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (10) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 194,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 131,7 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 11 326,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o vydání kreditní karty [Anonymizováno] č.[hodnota], kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. (dále jen „banka“) dne 18.11.2022. Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 10 000 Kč, žalovaný měl možnost čerpat z ní finanční prostředky opakovaně až do výše sjednaného limitu a zavázal se prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 23,99% ročně v měsíčních splátkách ve výši 3,2% z celkové dlužné částky, minimálně ve výši 200 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, banka proto s účinností ke dni 31.10.2025 prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k jeho úhradě-. Žalovaný vyčerpal finanční prostředky ve výši 44 992,22 Kč, uhradil celkem 43 797,86 Kč. Na jistině žalovaný zůstal dlužen částku 9 998,13 Kč, na poplatcích 1 327,92 Kč a na smluvním úroku 780,06 Kč Pohledávka byla smlouvou ze dne 1.12.2025 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný pak byl žalobkyní ještě vyzván k její úhradě dopisem ze dne 3.2.2026.

2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného bankou před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že bylo provedeno přiměřeně k povaze úvěru, banka kontrolovala interní i externí dluhy žalovaného, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík) a získané informace posuzovala i využitím automatizovaných modelů Průměrné příjmy žalovaného na běžném účtu činily 32 150 Kč a taky bylo zjištěno, že žalovaný byl schopen úvěr hradit.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 2. 9. 2026, se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

4. Společnost [právnická osoba]. a žalovaný spolu dne 30.10.2021 uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které byl žalovanému u banky zřízen a veden běžný účet č. [č. účtu] a vydána debetní karta (smlouva o poskytování bankovních služeb). Dále spolu [právnická osoba]. a žalovaný de 18.11.2022 uzavřeli smlouvu o vydání kreditní karty [Anonymizováno], na základě které byla žalovanému poskytnuta kreditní karta s limitem 10 000 Kč, z níž byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše sjednaného limitu a zavázal se je splácet včetně sjednaného úroku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,2% z celkové dlužné částky, minimálně ve výši 200 Kč (žádost návrh smlouvy na vydání kreditní karty, akceptace, potvrzení o uzavření smlouvy). Žalovaný čerpal od uzavření smlouvy, tedy od 18.11.2022 do 30.11.2022 finanční prostředky ve výši 44 992,21 Kč, splátky však nehradil řádně a včas; a uhradil na dluh celkem částku 43 797,86 Kč (souhrnný výpis z účtu z kreditní karty). Banka proto úvěr dopisem ze dne 31.10.2025 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho okamžité úhradě (dopis o zesplatnění, podací lístek). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla smlouvou ze dne 1.12.2025 s účinností ke dni 4.12.2025 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne 8.12.2025 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 3.2.2026 a podací lístek).

5. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela banka při poskytování úvěru především z příjmů žalovaného, které měla prověřit z běžného účtu žalovaného, který pro něho vedla. Kalkulovala s průměrnými příjmy 32 150 Kč, k tomu žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období října 2022. Z tohoto výpisu však vyplývá toliko jedna vyšší platba, ve výši 20 000 Kč, od [jméno FO], jež není nijak označená a několik dílčích plateb v řádu 1 000 Kč z dalších různých účtů. Z účtu jsou pak žalovaným vesměs hrazeny platby přes internet a výběry hotovosti z bankomatu, tudíž z něho nelze zjistit žádné relevantní informace o tom, jaké výdaje žalovaný hradil na bydlení, jídlo a další jeho povinné platby. Z registrů BRKI/NRKI banka zjistila, že žalovaný již měl kreditní kartu a úvěr ze stavebního spoření ve výši 361 813 Kč.

6. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než uvedla a prokázala žalobkyně.

7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Soud se dále zabýval splněním povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Po provedeném dokazování však dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by banka tuto povinnost splnila s odbornou péčí vyžadovanou zákonem o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nemůže být pouze formální. Účelem zákonné úpravy je zabránit poskytování úvěrů spotřebitelům, kteří nejsou schopni dostát svým závazkům, a ochránit je před předlužením. Věřitel je proto povinen před uzavřením smlouvy získat dostatečné, spolehlivé a ověřené informace nejen o příjmech spotřebitele, ale též o jeho pravidelných výdajích a stávajících dluhových závazcích, a na základě takto zjištěných údajů odpovědně vyhodnotit jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že banka při posouzení úvěruschopnosti vycházela z průměrného příjmu žalovaného ve výši 32 150 Kč měsíčně, přičemž tento údaj měla ověřovat z běžného účtu žalovaného vedeného u banky. K prokázání uvedeného tvrzení však předložila pouze výpis z účtu za měsíc říjen 2022. Z něj však takový pravidelný příjem nevyplývá. Ve výpisu je zachycena pouze jedna vyšší příchozí platba ve výši 20 000 Kč od osoby označené jako [jméno FO] bez jakékoli specifikace jejího charakteru a několik dalších jednotlivých plateb v nižších částkách. Z předloženého výpisu tak nelze dovodit ani existenci pravidelného měsíčního příjmu, ani jeho výši. Žalobkyně nepředložila žádné další podklady, z nichž by bylo možné ověřit, jak banka k deklarované hodnotě průměrného příjmu dospěla. Stejně tak nebylo prokázáno, že by banka zjišťovala a vyhodnocovala pravidelné výdaje žalovaného. Z předloženého výpisu není patrno, jaké náklady žalovaný hradil na bydlení, energie, stravu, dopravu či jiné běžné životní potřeby. Nebyly předloženy ani jiné podklady, z nichž by bylo možno dovodit, že banka disponovala informacemi o celkové výdajové situaci žalovaného a že tyto skutečnosti při svém rozhodování zohlednila. Bez znalosti výdajů přitom nelze učinit odpovědný závěr o skutečné schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Pokud jde o údaje z úvěrových registrů, z těch banka zjistila existenci další kreditní karty a úvěru ze stavebního spoření ve výši 361 813 Kč. Samotná existence těchto údajů však neprokazuje řádné posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně totiž neprokázala, že by banka zjišťovala výši pravidelných splátek těchto závazků, jejich aktuální zatížení ani jejich vliv na schopnost žalovaného splácet nově poskytovaný úvěr. Žalobkyně dále obecně odkazovala na využití interních postupů, scoringových modelů a automatizovaného vyhodnocení klienta. Takové obecné tvrzení však samo o sobě nepostačuje. Povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti nese věřitel, který musí doložit konkrétní údaje, z nichž při posouzení vycházel, a způsob jejich vyhodnocení. Není úkolem soudu nahrazovat nedostatečnou důkazní aktivitu věřitele domněnkou, že interní procesy banky proběhly řádně. Za tohoto stavu soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy zjistila dostatečné a ověřené informace o příjmové a výdajové situaci žalovaného a na jejich podkladě odpovědně vyhodnotila jeho schopnost dostát závazkům ze smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného nebyla splněna, respektive její splnění nebylo v řízení prokázáno. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o. z.

14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal na základě absolutně neplatné smlouvy o vydání kreditní karty částku 44 992,22 Kč, uhradil na tento dluh dosud toliko částku 43 979,86 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 1 194,35 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

15. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C. H. beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jež se mu jevila být lhůtou přiměřenou a dostačující s ohledem na výši dlužné částky.

16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný byl ve věci procesně úspěšnější účastník, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací