Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 709, 72 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 883, 33 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 848 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 29, 7 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 18 709,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] dne [datum]. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem za jejich půjčení za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 101 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,70 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a odměnou za flexibilní a pohodlné splácení ve výši 2 316 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v 52týdenních splátkách po částce 394 Kč konče poslední splátkou splatnou dne [datum]. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena s účinností k [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z [datum]. Žalovaný na svůj dluh neuhradil nic ani na základě zaslané předžalobní výzvy.[právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 16 750 Kč, což ověřila výplatními páskami. Výdaje žalovaného byly odhadem stanoveny na částku 3 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost ani jiný dluh a že žije v nájmu.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den [datum], se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:4. Společnost [právnická osoba] a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 10 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 52týdenních splátkách po 394 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den [datum] (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaný neuhradil na dluh ničeho (tabulka umoření dluhu). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán, pracovní zařazení neuvedl, s měsíčním příjmem 16 750 Kč. Příjmy si uvedená společnost (zřejmě) ověřila z výplatní pásky žalovaného, tyto však soudu nepředložila. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného stanovila odhadem na částku 3000 Kč, když v této částce má být zahrnuto nájemné, neboť žalovaný uvedl, že žije v nájmu. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uváděl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost ani žádné další úvěry či půjčky (Žádost o spotřebitelský úvěr – zákaznická karta). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaný o tom byl vyrozumět dopisem ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne [datum] a podací lístek).5. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh cokoliv uhradil.6. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od [datum] smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice v žádosti o spotřebitelský úvěr zaškrtla, že ověřila příjmovou stránku žalovaného z výplatních pásek, ale výdajovou stránku žalovaného nijak neprověřovala; vycházela z výdajů stanovených odhadem na částku 3 000 Kč, v nichž měly být zahrnuty jak nutné výdaje na potraviny, dopravu do zaměstnání, tak výdaje spojené s nájemním bydlením a ostatní výdaje. Bez dalšího se pak taková částka jeví soudu jako značně podhodnocená. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil, když tímto způsobem nemohla učinit relevantní závěr o tom, že žalovanému může úvěr poskytnout. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..13. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 10 000 Kč a neuhradil na tento dluh dosud nic. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 10 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.14. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jež se mu jevila být lhůtou přiměřenou s ohledem na tvrzené poměry žalovaného v době žádosti o úvěr, tedy z toho, že má měsíční příjem ve výši 16 750 Kč a náklady na bydlení sdílí s další osobou, jež s ním žije ve společné domácnosti., když ty skutečné a reálné v dané době soudu ani žalobkyni známy nejsou.15. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně i žalovaný byli ve věci úspěšní oba toliko částečně a poměr jejich úspěchu a neúspěchu (s přihlédnutím i k příslušenství žalované částky, které bylo rovněž předmětem žaloby) byl téměř shodný.