Výrok
I. Návrh účastníků na soudní smír ze dne 6. 3. 2026 se neschvaluje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po částce 3 000 Kč splatných ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 350 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 724,18 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucího z částky 85 724,18 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 11 861 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to rovněž v pravidelných měsíčních splátkách splatných ke každému 25. dni v měsíci po částce 3 000 Kč, počínaje měsícem následujícím po uhrazení poslední splátky na jistinu dluhu dle výroku v odstavci druhém.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 76 350 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 12.7.2025. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 75 000 Kč. Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit splácet v pravidelných měsíčních splátkách do 15. dne každého kalendářního měsíce, ke dni posledního čerpání byla minimální splátka 3 750 Kč. Žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 15.8.2025, načež mu byla dne 20.8.2025 zaslána první upomínka. Žalovaný však splátku neuhradil ani v dodatečné lhůtě, proto mu byla dne 5.9.2025 zaslána druhá upomínka. I přesto žalovaný dlužnou splátku neuhradil, došlo tak k zesplatnění úvěru dne 21.11.2025. Žalovaný nadále dluží na jistině úvěru částku 75 000 Kč, na smluvním úroku kapitalizovaném od 16.8.2025 do 12.11.2025 částku 10 724,18 Kč a za dvě zaslané upomínky částku 1 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 1 350 Kč kapitalizované ke dni podání žaloby.
2. K písemné výzvě soudu ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně soudu toliko oznámila, že došlo mezi účastníky k dohodě, ve které se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni celou žalovanou částku, včetně smluvní pokuty, ve splátkách po částce 3 000 kč měsíčně. Současně oba prohlásili, že navrhují, aby tuto dohodu soud schválil jako soudní smír.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, podepsal toliko návrh na schválení smíru a v něm obsažený smír, který soudu doručila žalobkyně.
4. Z jednání se oba účastníci současně omluvili.
5. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:
6. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 12.7.2025 prostředky komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnut revolvingový úvěr, který do částky 75 000 Kč vyčerpal dne 14.7.2025 převodem této částky na účet č. [hodnota] (auditní doložky elektronického podpisu, smlouva o úvěru, verifikační platba a potvrzení o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v pravidelných měsíčních splátkách do 15. dne každého kalendářního měsíce, ke dni posledního čerpání byla minimální splátka 3 750 Kč (smlouva o úvěru). Žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 15.8.2025, načež mu byla dne 20.8.2025 zaslána první upomínka (upomínka). Žalovaný však splátku neuhradil ani v dodatečné lhůtě, proto mu byla dne 5.9.2025 zaslána druhá upomínka (upomínka č. [hodnota]). Žalobkyně proto v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dluhu (zesplatnění, předžalobní výzva, podací lístek).
7. Přílohou smlouvy o úvěru byl proces posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V něm bylo uvedeno, že žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný deklaroval svůj příjem na částku 28 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně a náklady domácnosti na částku 1500 kč měsíčně. Další finanční závazky má 1 000 Kč měsíčně. Dále to poměřila s částkami, které měla nalézt na bankovním účtu žalovaného; tyto výpisy ani jiné důkazy, z čeho částky ověřovala, však nedoložila. Dále v této příloze uvedla, že občanský průkaz předložený žalovaným nebyl ztracen či odcizen, žalovaný není v procesu insolvence není proti němu vedena aktivní exekuce, dle registru SOLUS nemá žádné závazky.
8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.
13. Podle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.
14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda navrhovaný smír není v rozporu s platnými právními předpisy, tedy tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, resp. zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; z přílohy č. [hodnota] dodané ke smlouvě o úvěru sice bylo zjištěno, že od žalovaného zjistila informace o jeho příjmech a závazcích, jaké má náklady na bydlení a na domácnost, zda tyto příjmy a výdaje žalovaného současně i ověřila, však nikterak nedokládala. Žalobkyně nereagovala na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů k prokázání toho, jakým způsobem při ověřování úvěruschopnosti v případě žalovaného postupovala a ani nenavrhla a nepředložila k tomu, vyjma právě zmíněné přílohy č. [hodnota], žádné důkazy. Na jednání soudu se nedostavila (byť se omluvila), nicméně nemohla tak být na tomto jednání soudem poučena o nutnosti tvrdit a prokázat uvedené skutečnosti. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a že vycházela ze skutečných a doložených údajů a tyto řádně vyhodnotila. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z. Soud s ohledem na uvedené tedy nemohl schválit smír, který oba účastníci navrhli, jelikož byl v rozporu s právními předpisy.
16. Žalobkyni v daném případě vznikl s ohledem na shora uvedené toliko nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 75 000 Kč, kterou nevrátil. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 75 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.
17. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C. H. Beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 3 000 Kč, jak ostatně navrhovali i oba účastníci, a to rovněž pod ztrátou výhody splátek.
18. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšnějším účastníkem a náleží jí proto poměrná část nákladů, které v řízení účelně vynaložila. Náklady žalobkyni vznikly v celkové výši 16 944 Kč a zahrnují soudní poplatek ve výši 3 054 Kč, odměnu advokáta za 3 úkony právní služby dle § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 4 180 Kč/úkon a paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 13 vyhl.č. 177/1996 Sb. Žalobkyni náleží jejich náhrada ve výši 70% (%úspěch v podobě částky 75 000 Kč – % neúspěch v podobě zamítnuté částky včetně příslušenství), tedy ve výši 11 861 Kč.