36 C 313/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 10 285,51 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jednající v ČR prostřednictvím [právnická osoba], pod obchodní značkou [Anonymizováno] Na základě žádosti žalovaného ze dne 7.5.2020 uvedená společnost žalovanému poskytla revolvingový úvěr s limitem 70 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky splácet ve výši 5% z dlužné částky, s min. splátkou 500 Kč, ke každému 17.dni v měsíci spolu s úrokem 23,76% ročně. Žalovaný nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila k 31.8.2023. Na jistině úvěru žalovaný nadále dluží 9 735,11 kč a na poplatcích 549,80 kč, kapitalizovaném úroku 1 598,14 Kč. na dluh žalovaný celkem uhradil částku 93 442 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba] a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.10.2024 s účinností k 1.11.2024 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že je zaměstnán jako technik u společnosti [právnická osoba]. s měsíčním příjmem 38 000 Kč, domácnost žalovaného je celkem s příjmy 54 000 Kč, nemá vyživovací povinnost, bydlí v družstevním bytě a jeho výdaje jsou 26 000 Kč měsíčně (z toho na jiné úvěry hradí 19 983 Kč). Příjmy i výdaje ověřovala v interním expertním systému dle deklarované formy bydlení, regionu a počtu členů v domácnosti. Dále nahlédla do databází SOLUS, NRKI a BRKI.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 19.11.2025, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.

4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Společnost [právnická osoba], jednající v ČR prostřednictvím [právnická osoba] a žalovaný spolu dne 7.5.2020 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta kreditní karta s možností čerpání úvěru až do limitu 70 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v měsíčních splátkách ve výši 5% z dlužné částky, min. 500 Kč ke každému 17.dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru (smlouva o revolvingovém úvěru). Žalovaný úvěr poprvé čerpal dne 13.5.2020 a do 15.7.2020 vyčerpal finanční prostředky v celkové výši 67 975 Kč (výpis z čerpání a splácení úvěru). Žalovaný předepsané splátky nehradil řádně a včas; právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila a od smlouvy odstoupila ke dni 31.8.2023 (přehled čerpání a splácení, odstoupení od smlouvy). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla dne 1.11.2023 postoupena na [právnická osoba] (notářský zápis) a s účinností ke dni 1.11.2024 na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam, dohoda o úplatě, potvrzení o úhradě). Žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne 25.11.2024 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 25.3.2025 a podací lístek).

6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán s měsíčním příjmem 38 000 Kč. Příjmy si uvedená společnost ověřila z účtu žalovaného č.[č. účtu] žalovaného (výpis z účtu žalovaného). Pravidelné měsíční výdaje žalovaný uvedl na částku 8 000 Kč a tyto výdaje ověřila na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení (protokol [právnická osoba] o ověření úvěruschopnosti). Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjistila, že žalovaný splácí na jiné úvěry měsíčně 19 983 Kč (protokol o ověření úvěruschopnosti). Měla dále nahlédnout do databází rejstříků NRKI, BRKI a SOLUS, k tomu však žalobkyně nepředložila žádné důkazy.

7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; zjišťovala od žalovaného údaje o jeho příjmech a výdajích, že tyto údaje rovněž ověřila, však nedoložila. Ověřila příjmovou stránku žalovaného, co se však týká jeho výdajů, na bydlení, stravu, dopravu a jiné, však ověřovala dle svého vyjádření toliko statistickými modely, což dle názoru soudu není dostačující k tomu, aby mohla učinit závěr o jejich správnosti. Postup při ověřování úvěruschopnosti s odbornou péčí v sobě musí zahrnovat zjištění skutečných výdajů žadatele o úvěr, zvláště v případě, že žadatel o úvěr již splácí úvěry jiné. Nelze se spoléhat na to, že žadatel o úvěr uvede údaje pravdivě a úplně, když ani statistické modely nemohou vypovídat o skutečné situaci každého konkrétního žadatele. Jedině tím, že poskytovatel úvěru zjistí a ověří žadatelovu příjmovou a výdajovou stránku a tyto spolu porovná, může učinit relevantní závěr o tom, zda bude schopen nový úvěr splácet. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..

14. Žalobkyni tedy v daném případě nevznikl ani nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru celkem částku 67 975 Kč a uhradil na tento dluh již 93 442 Kč. Soud tedy žalobu zcela s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci plně úspěšný, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.