Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 324,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni částku 6 139 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných ke každému dvacátému dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 422,72 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 365,33 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 11 561,33 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 11 561,72 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 14,9 % ročně jdoucím z částky 11 561,72 Kč od 19. 5. 2025 do 15. 6. 2025, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 1 324,3 Kč představující nepovolený debet na běžném účtu žalovaného a částku 11 561,72 Kč s příslušenstvím představující nevrácený úvěr. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela rámcovou smlouvu, na základě které pro něho zřídila a vedla běžný účet č. [č. účtu]. Žalovaný mohl disponovat s penězi na účtu jen do výše dostupného zůstatku a současně byl povinen na účtu udržovat tolik peněz, aby pokryl všechny předpokládané platby a v případě, že přesáhne zůstatek, zaplatí příslušnou částku do 5 pracovních dnů. Žalovaný se dostal na svém běžném účtu do nepovoleného debetu ve výši 1 324,30 Kč a tento nevyrovnal ani přes výzvu žalobkyně. Dále žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 7.9.2023 dodatek č.[hodnota] k rámcové smlouvě, ve kterém žalovaný požádal o úvěr ve výši 35 889 Kč, který mu žalobkyně schválila a téhož dne vyplatila na běžný účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po částce 1 750 Kč od 17.10.2023. Žalovaný splátky hradil do 17.2.2025; ke dni 19.5.2025 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbytku dluhu, který na jistině činil 11 561,72 Kč. žalovaný na dluh z úvěru celkem uhradil 29 750 Kč.
2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. s měsíčním příjmem 42 000 Kč, na bydlení hradí 21 000 Kč, léky, jídlo, dopravu 5 000 Kč a jeh další splátky činí 9 000 kč. Příjmy dalších členů domácnosti činí 45 000 Kč. Tvrzené údaje ohledně příjmů a výdajů žalovaného žalobkyně nijak neověřovala.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 12.12.2025, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z důkazů předložených žalobkyní a obsahu spisu.
4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:
5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 17.8.2023 uzavřeli rámcovou smlouvu o poskytování služeb, včetně služeb platebních, na základě které žalobkyně žalovanému zřídila běžný účet č. [č. účtu] (rámcová smlouva). Dodatkem č. [hodnota] ze dne 7.9.2023 dále spolu účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta na jeho účet vedený žalobkyní 35 889 Kč, kdy částka 30 889 Kč byla určena ke splacení dříve poskytnutého úvěru žalobkyní a částka 5 000 Kč nebyla nijak účelově vázána (dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, výpis z účtu žalovaného, doklad o čerpání úvěru, potvrzení o doplacení půjčky). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků dle ceníku žalobkyně splácet v měsíčních splátkách po 1 750 Kč od 17.10.2023 a hradit měsíční pojistné ve výši 153 Kč (dodatek č.[hodnota]). Žalovaný splátky hradil do 17.2.2025, uhradil tak celkem 29 750 Kč (přehled plateb). Ke dni 20.6.2025 byl žalovaný na svém běžném účtu v debetu -1 324,30 Kč (výpis z účtu žalovaného). Žalobkyně pro neplacení úvěru úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě do 28.5.2025 (výzva – předžalobní výzva). Žalobkyně současně vyzvala žalovaného i k úhradě dluhu na běžném účtu (předžalobní výzva).
6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí poskytl žalovaný; žalovaný sdělil, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost a má měsíční příjem 42 000 Kč. Příjmy si žalobkyně neověřovala. Ke svým výdajům žalovaný uvedl, že za bydlení hradí měsíčně 21 000 Kč, za léky, jídlo a dopravu vynaloží 5 000 Kč a další člen domácnosti vydělá měsíčně 45 000 Kč. Hradí dále splátky na jiné úvěry ve výši 9 000 Kč. Žalobkyně toliko z bankovního a nebankovního registru klientských informací ověřila, že žalovaný má aktivní splátkové a nesplátkové produkty a kreditní karty, kdy jeho splátky činí 8 130 Kč a úvěrové rámce 105 000 kč. Výdaje žalovaného a domácnosti dále porovnala s výdaji stanovenými dle své expertní analýzy, kterou zpracovává na základě informací o spotřebním koši od českého statistického úřadu a analýzy výdajů, které uvedly ve svých žádostech jiní klienti. Žalovaným tvrzené výdaje na bydlení však rovněž nijak jinak neověřovala.
7. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.
8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.
13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. V dané věci tedy bylo zjištěno, že žalovaný v rozporu s uzavřenou rámcovou smlouvou přečerpal prostředky na svém běžném účtu do nepovoleného debetu, který řádně neuhradil, ačkoliv k tomu byl žalobkyní vyzván. Ke dni 20.6.2025 dlužná částka na jeho účtu činila 1 324,30 Kč. Žalovaný pak v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by tuto částku žalobkyni uhradil.
15. Dále se soud s ohledem na výše uvedené ohledně zbylé žalované částky zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Toto však žalobkyně dle názoru soudu neučinila; sice si vyžádala od žalovaného potřebné informace o jeho příjmech a výdajích, ostatních závazcích, nicméně ani jeho tvrzené měsíční příjmy, ani náklady na bydlení, ve skutečnosti nijak neověřila. Samotné porovnání se statistickými údaji a expertní analýzou možných nákladů spotřebitele dle údajů, které spotřebitel sám sdělí, není k ověření jeho úvěruschopnosti dostačující, neboť nemusí ničeho vypovídat o skutečných nákladech spotřebitele. Teprve v případě, jsou-li zjištěny a dostatečně ověřeny informace spotřebitele o tom, jaký má měsíční příjem a jaké má měsíční náklady, lze tyto položky spolu porovnat a učinit relevantní závěr o tom, zda bude nově poskytovaný úvěr schopen ještě splácet, zvláště za situace, kdy je zjištěno, že již splácí jiné úvěry a půjčky. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..
16. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 35 889 Kč, uhradil na tento dluh dosud toliko částku 29 750 Kč.
17. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 1 324,30 Kč, kterou žalovanému uložil zaplatit ve lhůtě tří dnů dle § 160 o.s.ř., Kč a dále co do částky 6 139 Kč, když ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl. Co se týká lhůty k zaplacení částky 6 139 Kč, soud určil splatnost dlužné jistiny ve ve splátkách po 500 Kč, které byly stanoveny pod ztrátou výhody splátek, dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uvedené ustanovení je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež je závislá na možnostech spotřebitele a jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Možnosti spotřebitele byly v této souvislosti posouzeny dle jeho tvrzení o jeho příjmech a výdajích ke dni žádosti o úvěr, když současné poměry žalovaného nebyly soudu ani žalobkyni známy.
18. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. o.s.ř., kdy žalobkyně i žalovaný byli oba ve věci úspěšní toliko částečně.