Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných ke každému dvacátému dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 342,6 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 47 342,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] dne 25.1.2023. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky a částku 24 332 Kč představující kapitalizovaný úrok za trvání půjčky, poplatky za zpracování půjčky a za službu komfortního splácení. Úvěr měl žalovaný splácet v 52týdenních splátkách po částce 1045 Kč konče poslední splátkou splatnou dne 24.1.2024. Žalovaný dluh zcela neuhradil ani po splatnosti poslední splátky, na dluh celkem uhradil částku 4 000 Kč a na jistině nadále dluží částku 27 000, na úrocích a poplatku 20 342,60 Kč. Jistina je dále úročena úrokem ve výši 14,75 % ročně od 25.1.2024 do zaplacení a úrokem z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.
2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že je zaměstnán u společnosti [Jméno žalovaného B] s měsíčním příjmem 47 442 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost ani jiný úvěr či zápůjčku.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 6.2.2026, se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně.
4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:
5. Společnost [právnická osoba] a žalovaný spolu dne 25.1.2023 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 30 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 52týdenních splátkách po 1 045 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den 24.1.2024 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaný uhradil na dluh celkem částku 4 000 Kč a to ve dvou platbách dne 25.1.2023 a dne 21.2.2023 (tabulka umoření dluhu).
6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán u společnosti[Anonymizováno] [Jméno žalovaného B] na hlavní pracovní poměr s měsíčním příjmem 17 442 Kč. Ostatní příjem domácnosti uvedl ve výši 30 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v dotazníku zaškrtla, že příjmy ověřila z jeho výplatní pásky, tyto však soudu nepředložila. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného stanovila odhadem na částku 2 000 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uváděl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost ani žádné další úvěry či půjčky a bydlí s rodiči. (Žádost o spotřebitelský úvěr – zákaznická karta).
7. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla 28.4.2025 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne 28.4.2025 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 29.7.2025 a podací lístek).
8. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.
9. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.
14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice v žádosti o spotřebitelský úvěr zaškrtla, že ověřila alespoň příjmovou stránku žalovaného z výplatních pásek, nicméně žádné listiny toto dokládající k důkazům ani přes výzvu soudu nedoložila; žalobkyně pak netvrdila ani neprokazovala, že ověřovala rovněž výdaje žalovaného, které byly stanoveny pouze odhadem a toliko na částku 2 000 Kč. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..
16. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel dne 25.1.2023 na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 30 000 Kč, uhradil na tento dluh dosud toliko částku 4 000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 26 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.
17. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , [právnická osoba].beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR [spisová značka]). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve ve splátkách po částce 500 Kč, jež se mu jevily jako přiměřené s ohledem na tvrzené poměry žalovaného v době žádosti o úvěr, když ty skutečné v dané době soudu ani žalobkyni známy nejsou.
18. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci úspěšnějším účastníkem, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.