36 C 422/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 54 594,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] dne 19.6.2023. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem za jejich půjčení za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a odměnou za flexibilní a pohodlné splácení ve výši 4 164 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v 21 měsíčních splátkách po částce 2 300 Kč konče poslední splátkou splatnou dne 19.3.2025. Žalovaná na dluh neuhradila nic. Žalobkyně po žalované dále požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh neuhradila nic ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaná sdělila, že je zaměstnána, její měsíční příjmy činí 28 752 Kč, což ověřila. Výdaje žalované byly odhadem stanoveny na částku 4 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, žije v nájmu a úvěr potřebuje na neočekávané výdaje.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 11.2.2026, se ani bez omluvy nedostavila. Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel z žalobkyní předložených důkazů a obsahu spisu.

4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Společnost [právnická osoba] a žalovaná spolu dne 19.6.2023 uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 20 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den 19.3.2025 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaná neuhradila na dluh žádnou splátku (tabulka umoření dluhu).

6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná sdělila, že je zaměstnána na částečný úvazek jako provozní pracovník v Salesiánském středisku mládeže s měsíčním příjmem 16 060 Kč. Uvedená společnost zaškrtla, že příjmy a zaměstnavatele ověřila z výplatní pásky žalované a pracovní smlouvy, tyto doklady však soudu nedoloženy nebyly. Pravidelné měsíční výdaje žalované byly stanoveny odhadem na částku 4 000 Kč, když žalovaná přitom uvedla, že žije v nájmu a má 1 vyživovací povinnost (Žádost o spotřebitelský úvěr – zákaznická karta).

7. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla 28.4.2025 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaná o tom byla vyrozuměna dopisem ze dne 28.4.2025 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 29.7.2025 a podací lístek).

8. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně cokoliv uhradila.

9. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice v žádosti o spotřebitelský úvěr zaškrtla, že ověřila příjmovou stránku žalované z výplatních pásek a pracovní smlouvy, žádné doklady k tomu však předloženy nebyly. Výdajovou stránku žalované vzala toliko odhadem, když žalovaná uvedla částku 4 000 Kč, jež se s ohledem na to, že žalovaná dále uvedla, že žije v nájmu a má vyživovací povinnost, nejevila jako reálná; žalobkyně pak netvrdila ani neprokazovala, že by jakkoliv tyto výdaje žalované byly ověřovány. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaná v žádosti sdělila. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..

16. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná, který obdržela dne 19.6.2023 na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 20 000 Kč, neuhradil na tento dluh dosud ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

17. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 500 Kč, jež se mu jevily jako přiměřené s ohledem na tvrzené poměry žalované v době žádosti o úvěr, když ty skutečné v dané době soudu ani žalobkyni známy nejsou.

18. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaná byla ve věci úspěšnějším účastníkem, ale žádné náklady jí v něm nevznikly.

Odůvodnění

Soud rozhodl ve věci shora uvedeným rozsudkem, když jak se podává z protokolu o jednání ze dne 11.2.2026, současně rozhodl rovněž o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žalovaná nemá právo na jejich náhradu, a to výrokem III. Při písemném vyhotovení rozsudku však došlo ke zjevné nesprávnosti, když výrok III. o nákladech řízení zde nebyl uveden.Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil a to tak, že se do výrokové části rozsudku doplňuje výrok III o nákladech řízení shora uvedeného znění.