Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 6 790 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 13 250 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 16 790 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovanou uzavřela dne 6.8.2024. Na základě této smlouvy žalované dne 6.8.2024 vyplatila na účet č. [č. účtu] finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a na základě žádosti žalované o navýšení půjčky dne 7.8.2024 vyplatila žalované na tentýž účet částku 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 kč do 5.9.2024. Žalovaná finanční prostředky žalobkyni nevrátila; žalobkyně proto požadovala zaplatit kromě úroku z prodlení rovněž náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 540 Kč.
2. Ani přes výzvu soudu žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho nedoplnila.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 4.3.2026, se ani bez omluvy nedostavila. Z jednání se omluvila žalobkyně, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel potom z důkazů předložených žalobkyní a obsahu spisu.
4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:
5. Žalobkyně a žalovaná spolu dne 6.8.2024 uzavřely smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta na účet č.[č. účtu] téhož dne částka 7 000 Kč (smlouva o zápůjčce, sdělení [právnická osoba]). Dne 7.8.2024 uzavřely žalovaná a žalobkyně dodatek ke smlouvě o zápůjčce, na základě kterého byla žalované poskytnuta na účet č.[č. účtu] téhož dne částka 3 000 Kč (dodatek ke smlouvě o zápůjčce, sdělení [právnická osoba].). Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky a poplatek sjednaný ve smlouvě vrátit žalobkyni do 5.9.2024 (smlouva o zápůjčce, dodatek). Žalovaná půjčky nevrátila, žalobkyně ji opakovaně k vrácení upomínala (upomínka ze dne 12.9.2024, 19.9.2024, 26.9.2024, 5.10.2024 a 20.10.2024). Žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 1.7.2025 a podací lístek).
6. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně cokoliv uhradila.
7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.
12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. V dané věci spolu účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce; soud se však nejprve zabýval tím, zda je tato smlouva s ohledem na příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru platná, tedy tím, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané, neboť žalobkyně v tomto ohledu neuvedla žádná konkrétní skutková tvrzení o údajích žalované, s nimiž nakládala, jak tyto údaje zjistila a ověřila. Soud žalobkyni nemohl poučit o nutnosti tvrdit tyto skutečnosti a také je prokázat na jednání, ke kterému se nedostavila, a proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z.
14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacené finanční prostředky v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dne 6. a 7.8.2024 celkem částku 10 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce. Žalobě na zaplacení částky 10 000 Kč tedy vyhověl, ale ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021), stejně jako ani nárok na zaplacení smluvní pokuty, která je s ohledem na svou akcesorickou povahu neplatným ujednáním v neplatné smlouvě o zápůjčce.
15. Soud v dané věci pak určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 500 Kč, jež se mu jeví jako splátky přiměřené vzhledem k neznalosti poměrů žalované a výši dlužné částky.
16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy oba účastníci měli ve věci téměř stejný poměr úspěchu a neúspěchu.