Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 22 154,38 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 23. 12. 2024 do zaplacení jdoucím z částky 122 154,38 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 15 550 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 122 154,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. dne 2.9.2024. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalované poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč bezhotovostně na bankovní účet č.ú. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 72,85% ročně jdoucím od poskytnutí úvěru v pravidelných 48 měsíčních splátkách konče poslední splátkou splatnou dne 17.9.2028. Žalovaná splátky nehradila, dne 22.12.2024 došlo k zesplatnění veškerých závazků ze smlouvy. žalovaná neuhradila na dluh ničeho, na jistině nadále dluží částku 100 000 Kč, na kapitalizovaném úroku za období od 2.9.2024 do 22.12.2024 dluží částku 22 154,38 Kč. žalobkyně dále požadovala úhradu úroku z prodlení jdoucího z dlužné jistiny od 23.12.2024 do zaplacení.
2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že vycházela z údajů žalované o tom, že je zaměstnána u spol. [právnická osoba] s měsíčním příjmem 20 000 Kč, její běžné výdaje jsou 9 481 Kč; k potvrzení o výši příjmu doložila žalovaná výpis z účtu. Žalovaná čestně prohlásila, že nemá pochybnosti o dostatečnosti tohoto příjmu pro splácení úvěru a neočekává v budoucnu relevantní události mající dopad na pokles příjmů. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v databázích ISIR, SOLUS a NRKI a nepojala žádné důvodné podezření ohledně platební schopnosti žalované.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 22.4.2026, se ani bez omluvy nedostavila. Z jednání se omluvila žalobkyně, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků.
4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:
5. Společnost [právnická osoba]. a žalovaná spolu dne 2.9.2024 uzavřeli prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [hodnota] ve znění dodatku č.[hodnota] z téhož dne, na základě které byla žalované poskytnuta na účet č. [č. účtu] dne 3.9.2024 částka 100 000 Kč (smlouva o úvěru, dodatek č.[hodnota], doklad o vyplacení úvěru, sdělení banky). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 6 452 Kč splatných ke každému 17. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru; ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru (smlouva o úvěru). Žalovaná neuhradila již první splátku úvěru, úvěr byl proto ke dni 22.12.2024 zesplatněn (oznámení o zesplatnění úvěru). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni (rámcová smlouva o postoupení pohledávek, společné prohlášení o postoupení pohledávek), žalovaná o tom byla vyrozuměna dopisem ze dne 25.4.2025 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně současně žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 25.4.225 a podací lístek).
6. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela uvedená společnost především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná uvedla, že její příjem ze zaměstnání činí 20 000 Kč. Příjmy byly ověřeny potvrzením banky o jeho výplatě v květnu, červnu, červenci a srpnu 2024 v průměrné výši 22 643 Kč (potvrzení banky o přijetí příjmu na účet žalované). Pravidelné měsíční výdaje žalované stanovila uvedená společnost součtem částky životního minima ve výši 4 860 Kč a výdajů na bydlení 4 621 Kč; formu bydlení žalovaná označila jako vlastní (zákaznická karta). Provedla dále lustraci žalované v rejstřících SOLUS a NRKI, z nichž sice zjistila, že žalovaná nemá žádné dluhy po splatnosti, nicméně žádala o úvěr relativně vysoký počet institucí a má již poměrně vysoké zadlužení (cca 1,13 mil. Kč) (výpis z rejstříku SOLUS a NRKI).
7. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně cokoliv uhradila.
8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.
13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice ověřila příjmovou stránku žalované potvrzením banky, výdajovou stránku žalované však nijak neověřovala a neprověřovala; žalobkyně pak ani netvrdila jakým způsobem do výdajové stránky zohlednila informace získané z registru NRKI o tom, že žalovaná se nachází v již poměrně vysokém stupni zadlužení, a ač není s žádnou splátkou po splatnosti, zda její dosavadní splátková zátěž není s ohledem na výši jejího příjmu již příliš vysoká. Soud tedy s ohledem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně nijak blíže nezjišťovala a zejména neověřovala skutečné měsíční výdaje žalované a nijak dále nepracovala s tím, že žalovaná splácí i další dluhy, nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a a provedla odpovídající analýzu údajů, s nimiž pracovala. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..
15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 100 000 Kč, na kterou neuhradila dosud ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 100 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.
16. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve ve splátkách po částce 1000 Kč, které stanovil pod ztrátou jejich výhody, jež se mu jevily s ohledem na zjištěné poměry žalované v době žádosti o úvěr jako splátky odpovídající jejím finančním možnostem.
17. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšnějším účastníkem a náleží jí proto poměrná část účelně na spor vynaložených nákladů – v rozsahu 64% (82%úspěch – 18% neúspěch). Její náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 4 887 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 6 020 Kč/úkon a dle § 6 a § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a náhrada hotových výdajů dle § 13 vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátní tarif po 450 Kč/úkon. Náklady žalobkyni vznikly ve výši 24 297 Kč, jejich náhrada jí náleží ve výši 15 550 Kč.