Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 590 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 170 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 20 760 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 20 760 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], dne [datum]. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč na účet, který ve smlouvě žalovaný uvedl. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v měsíčních splátkách po částce 1 730 Kč; žalovaný neuhradil splátku splatnou dne [datum] a byl k její úhradě vyzván dvěma upomínkami ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalovaný se pak dostal do prodlení s dalšími 12 splátkami úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným ve výši 20 760 Kč postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z [datum]. Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.[právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že k posouzení bonity žadatele o úvěr vyžaduje sdělení o příjmech, výdajích, rodinném stavu, počtu vyživovaných osob, zaměstnání a dosaženém vzdělání; příjmy a výdaje ověřuje, dále prověřuje žadatele ve veřejných registrech. V dané věci vycházela z toho, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, vyučený, zaměstnaný u spol. [právnická osoba] jako dělník a jeho příjem je 29 649 Kč měsíčně. Jeho osobní náklady jsou 6 800 Kč, na bydlení platí 3 000 Kč, dále splácí pravidelné závazky u jiných úvěrových společností (4) ve výši 1 750 Kč, 2 430 Kč, 350 kč a 79 Kč, má ještě jednorázové závazky u dalších úvěrových společností (4) ve výši 5 400 Kč, 5 000 Kč, 419 Kč a 7 000 Kč.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den [datum], se ani bez omluvy nedostavil. Z účasti na tomto jednání se žalobkyně omluvila, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.4. Po provedeném dokazování tedy dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Společnost [právnická osoba] a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 40 000 Kč a to tak, že částka 20 031 Kč bude vyplacena společnosti [právnická osoba] na úhradu předchozího závazku ze smlouvy č. [hodnota], částka 11 969 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. [č. účtu] a částka 8 000 Kč bude započtena na náklady ve smlouvě specifikované. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a dále úrok ve výši 34 088 Kč splácet po částce 1 730 Kč měsíčně ke každému 15.dni v měsíci tak, že 1.splátka byla splatná [datum]; žalovaný neuhradil splátku splatnou dne [datum]. Společnost [právnická osoba] jej k úhradě upomínala dne [datum] [datum]; žalovaný se pak dostal do prodlení s celkem [hodnota] pravidelnými splátkami úvěru po částce 1730 Kč, jeho dluh tak činil celkem 20 760 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byl tento dluh ke dni [datum] postoupen na žalobkyni, žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne [datum] a k úhradě dluhu byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván.6. Žalovaný do této doby na dluh uhradil částku 29 410 Kč.7. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný. Žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán jako dělník na dobu neurčitou a hlavní pracovní poměr, jeho měsíční příjmy dosahovaly částky 29 649 Kč. Příjmy (mzdu) i pracovní poměr si uvedená společnost ověřila. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného však žádným způsobem neověřila; vycházela z výše výdajů, které v žádosti uváděl žalovaný, kdy své náklady na bydlení určil sdělil ve výši 3 000 Kč včetně energií, další náklady 6 800 Kč, pravidelné splátky na další úvěry v souhrnné výši 4 609 Kč a vedle toho jednorázové závazky v souhrnné výši 17 819 Kč, když vše je u několika dalších úvěrových společností. V žádosti o poskytnutí úvěru dále uváděl, že není vlastníkem žádné nemovitosti a nemá děti.8. Žalobkyně pak uvedla, že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil celkem 29 410 Kč. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.9. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od [datum] smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platné smlouvy o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě uvedená společnost neučinila; sice zřejmě ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup nestačí. Pokud žádným způsobem neověřila rovněž výdaje žalovaného a vycházela pouze z informací, které jí v žádosti sám sdělil, ačkoliv již nízká výše výdajů za bydlení v případě, že žalovaný uváděl, že není vlastníkem žádné nemovitosti, nežije s manželkou, mohla vzbudit určité pochybnosti, stejně jako množství drobných úvěrů, které již žalovaný v době podávání žádosti splácel, o jeho schopnosti splácet i nový (další) úvěr. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Protože právní předchůdkyně žalobkyně v dané věci výdajovou stránku žalovaného nijak neprověřila, nemohla v potřebném rozsahu správně vyhodnotit ani schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z.16. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, když smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v částce, která jím dosud nebyla vrácena; v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku 40 000 Kč na úhradu svého dluhu z jiné smlouvy o úvěru a částečně na účet, uhradil na ni dosud toliko částku 29 410 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 10 590 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.17. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, [právnická osoba].beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost částky ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, jež se mu jevila jako přiměřená lhůta s ohledem na zjištěné příjmy žalovaného před uzavřením smlouvy, když žalovaný byl v řízení zcela nečinný a k věci se nijak nevyjádřil a soudu tak není aktuální majetková situace žalovaného známá.18. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy oba účastníci měli ve věci úspěch toliko částečný a velikost jejich neúspěchu byla téměř totožná.