Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyně částku 15 000 Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které si žalobkyně dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 507,22 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 24 507,22 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 535,26 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. dne [datum]. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalované poskytla úvěr ve výši [částka] bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit, zaplatit za poskytnutí poplatek ve výši [částka], do [datum]. Žalovaná však ničeho neuhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh neuhradila nic ani na základě zaslané předžalobní výzvy.[právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si zjistila informace o platební morálce žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den [datum], se ani bez omluvy nedostavila. Z účasti na tomto jednání se žalobkyně omluvila, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.4. Po provedeném dokazování pak dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Společnost [právnická osoba]. a žalovaná spolu dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta stejného částka [částka] na účet vedený u [právnická osoba]. č.ú. [Anonymizováno]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s poplatkem sjednaným ve smlouvě vrátit do [datum]. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru pouze z negativních záznamů zjištěných z veřejně dostupných databází. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaný vyrozuměna dopisem ze dne [datum]; žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby.6. Žalovaná, která byla v řízení zcela nečinná, netvrdila a neprokazovala., že by na dluh žalobkyni či její právní předchůdkyni cokoliv uhradila.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od [datum] smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě uvedená společnost neučinila; žalobkyně netvrdila, že by byť jen zjišťovala příjmovou a výdajovou stránku žalované, toliko uvedla, že si opatřila informace z veřejně dostupných registrů; k posouzení majetkové situace žalované však takový postup nestačí. Pokud žádným způsobem nezjistila a tedy ani neověřila příjmy a výdaje žalované nemohla učinit relevantní závěr o tom, že žalovaná bude schopna úvěr skutečně uhradit. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dne [datum] na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku [částka], na kterou neuhradila právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky [částka] a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.15. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , [právnická osoba].beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil lhůtu žalované k vrácení dlužné částky 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, jež se mu jevila jako lhůta přiměřená s ohledem na zjištěné skutečnosti v této věci a dále rovněž s ohledem na to, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná a k věci se nijak nevyjádřil.16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci z větší části úspěšná, její úspěch oproti žalovanému pak činil 22% a náleží jí dle něho poměrná část vynaložených nákladů. Tyto náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta 3 úkony právní služby po [částka] a paušální náhrada hotových výdajů po [částka] a dále náhrada za 21 DPH, jehož je zástupce žalobkyně plátcem. O výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce soud rozhodl v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. s ohledem na formulářový charakter žaloby. Celkem jí tak vznikly náklady ve výši [částka], náleží jí jejich náhrada ve výši [částka].