Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

36 C 64/2026

Soud: Okresní soud v Českých BudějovicíchDatum rozhodnutí: 9. 10. 2026Č. j.: 36 C 64/2026-84Samosoudkyně: JUDr. Hana BrožováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 13. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení částky 14 395,80 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSCB:2026:36.C.64.2026.1
náklady řízenívzájemné plněníbezdůvodné obohacenílhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladůdovolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (10) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 395,8 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 13 469,25 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 10 406 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal po žalované zaplacení částky 14.395,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 11. 11. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva k službě [Anonymizováno] účet a dne 12. 12. 2024 smlouva o splátkovém limitu, na jejichž základě žalovaná čerpala služby a spotřebitelský úvěr v celkové výši 13.469,25 Kč, které řádně nesplatila, v důsledku čehož došlo k zesplatnění jejího dluhu. Na výzvy soudu žalobce doplnil skutková tvrzení týkající se uzavření smluv, rozsahu čerpání žalované, provedených úhrad a posouzení její úvěruschopnosti před uzavřením smluv. K posouzení úvěruschopnosti tvrdil, že vycházel z údajů poskytnutých žalovanou o jejích příjmech, výdajích a dalších závazcích, ověřoval údaje z insolvenčního rejstříku, Centrální evidence exekucí a registru SOLUS a využíval vlastní scoringové modely. Pro případ, že by soud neshledal důvodným nárok ze smluvního vztahu, uplatnil žalobce alternativně nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které spatřoval v plněních poskytnutých za žalovanou v souhrnné výši 13.469,25 Kč po odečtení úhrad, jež podle jeho tvrzení žalovaná provedla.Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Namítala, že žalobce neprokázal řádné posouzení její úvěruschopnosti ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když z předložených listin podle jejího názoru nevyplývá, že by dostatečně zjišťoval a ověřoval její příjmy, výdaje a celkové majetkové poměry před poskytnutím úvěru. Současně namítala, že žalobce ani přes opakované výzvy soudu neuvedl úplná tvrzení o celkovém rozsahu čerpání a úhrad za celé období trvání smluvního vztahu, a neunesl tak břemeno tvrzení a důkazní ani ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Poukazovala rovněž na platbu 8.000 Kč provedenou dne 21. 8. 2025 a na svou snahu o mimosoudní vyřešení věci prostřednictvím návrhu splátkového kalendáře. Proto měla za to, že žalobce nemůže být úspěšný ani s nárokem ze smlouvy, ani s alternativně uplatněným nárokem na vydání bezdůvodného obohacení.Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:Žalobkyně a žalovaná spolu dne 11.11.2024 uzavřely formou komunikace na dálku elektronickými prostředky smlouvu ke službě [Anonymizováno] účet, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně a ceník (fotokopie občanského průkazu žalované, výstup z interního systému žalobce k uzavření smlouvy, smlouva). Ze smlouvy ke službě [Anonymizováno] účet z 11. 11. 2024 soud dále zjistil, že žalované byl na jejím základě poskytnut limitní rámec ve výši 10 000 Kč představující spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb. Současně bylo sjednáno, že v případě neplnění závazků může být oprávnění čerpat prostředky pozastaveno nebo omezeno. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky společnosti [Anonymizováno], v nich žalobkyně deklarovala možnost využívat při posuzování úvěruschopnosti údaje o příjmech, výdajích a splátkách poskytnuté zákazníkem, sociodemografické údaje, dokumenty prokazující příjem, jako jsou výpisy z účtů, výplatní pásky či daňová přiznání, a údaje z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a registru SOLUS. Současně byla žalované zřízena služba [Anonymizováno] karta, prostřednictvím které je možné platit zboží přímo z [Anonymizováno] účtu, kdy limit je dán zůstatkem na [Anonymizováno] účtu (smlouva, všeobecné podmínky ke [Anonymizováno]). Žalobkyně a žalovaná spolu dále dne 12.12.2024 uzavřely smlouvu o splátkovém limitu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr - splátkový limit ve výši 19 000 Kč (maximální částka rozložitelná do částek). Smlouva současně stanovila, že při prodlení dlužníka s úhradou pravidelné splátky je věřitel oprávněn zesplatnit celý úvěr teprve poté, co dlužníka vyzve k úhradě a poskytne mu dodatečnou lhůtu plnění, jež nebude kratší než 30 dnů. Z příloh ke smlouvě o splátkovém limitu soud zjistil, že žalovaná čerpala jednotlivé dílčí úvěry dne 19. 12. 2024 ve výši 1 506 Kč, dne 27.12.2024 částku 1 935 Kč, dne 27. 12. 2024 částku 1 526 Kč, dne 8.1.2025 částku 1 678,45 Kč, dne 13. 1. 2025 a částku 1 524,34 Kč. Součástí příloh byly splátkové kalendáře, sjednané úrokové sazby a RPSN jednotlivých úvěrů. Z výstupu ze systému žalobce s přehledem karetních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala jednotlivé karetní transakce prováděné žalovanou prostřednictvím virtuální [Anonymizováno] karty, mimo jiné u obchodníků [Anonymizováno] a další. Z výstupu z interního systému žalobkyně s náhledem na vyúčtování žalované bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala vyúčtování za prosinec 2024 ve výši 6 619,98 Kč, které mělo být uhrazeno 21.8.2025, dále vyúčtování za leden 2025 a únor 2025. Z vyúčtování za leden 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala pohledávku za žalovanou ve výši 10 569,11 Kč, z níž po odečtení úhrady 1 779,02 Kč měla zbývat částka 8 790,09 Kč. součástí vyúčtování byla též smluvní pokuta a poplatky z prodlení. Z vyúčtování za únor 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala pohledávku za žalovanou 9 692,34 Kč, jejíž součástí byly mimo jiné položky označené jako zesplatnění částky úvěru, smluvní pokuta a poplatky za prodlení.Z výstupu z interního systému k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně v systému evidovala údaje o žalované za účelem prověření její úvěruschopnosti, a to údaj o jejím příjmu ve výši 22 000 Kč, měsíčních výdajích ve výši 10 000 Kč, dalších závazcích ve výši 3 000 Kč, zaměstnání, dvou dětech a manželství. Ve výpisu dále žalobkyně zmiňovala, že provedla kontrolu v registru SOLUS.Žalobkyně žalovanou upomínkou ze dne 23.6.2025 vyzvala k úhradě dlužné částky 23 954,42 Kč do 28.6.2025 (upomínka). Na dluh žalované u žalobkyně byla dne 21.8.2025 pod variabilním symbolem uvedeným v upomínce uhrazena částka 8000 Kč (potvrzení o úhradě).Z předžalobní výzvy ze dne 6.1.2026 a potvrzení o podání poštovní přepravě ze dne 8.1.2026 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky 18 482,43 Kč a to ve lhůtě 7 dnů.Žalovaná následně dopisem ze dne 10.4.2026 žalobkyni sdělila, že smlouvy s ní uzavřené považuje za neplatné a pro neověření úvěruschopnosti a navrhla úhradu doložené jistiny úvěrů v pravidelných měsíčních splátkách (dovolání se neplatnosti úvěrových smluv).Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Protože se v dané věci jednalo o spotřebitelské úvěry, soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smluv, které byly mezi účastnicemi uzavřeny. Smyslem shora citované právní úpravy vycházející ze zákona o spotřebitelském úvěru je zabránit poskytování úvěrů osobám, u nichž není řádně prověřeno, zda budou schopny své závazky splácet. Posouzení úvěruschopnosti proto nesmí spočívat pouze v převzetí údajů sdělených spotřebitelem bez jejich dalšího ověření. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná uvedla měsíční příjem 22 000 Kč, výdaje 10 000 Kč, další splátky 3 000 Kč; ani přes výzvu soudu však žalobkyně netvrdila a neprokázala – nenavrhla žádné důkazy k tomu, že by údaje o příjmech a výdajích žalované nějak ověřovala (např. z výplatních pásek, výpisem z účtu či potvrzením od zaměstnavatele či jiný objektivní zdroj, z něhož mohla učinit závěr o skutečné finanční situaci žalované). Sama o sobě skutečnost, že žalovaná nebyla vedena v insolvenční rejstříku, centrální evidenci exekucí či registru SOLUS nevypovídá o aktuální situaci žalované úvěr splácet, stejně jako scoringový model nemůže dle názoru soudu nahradit zjištění konkrétních příjmů a výdajů žalované a jejich řádné vyhodnocení. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením úvěrových smluv posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a obě úvěrové smlouvy jsou proto neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z.Žalobkyně dále alternativně uplatnila nárok na vydání plnění z titulu bezdůvodného obohacení; k tomu tvrdila, že za žalovanou uhradila částku 13 469,25 Kč a žalovaná uhradila toliko 1 779,02 Kč, přičemž rozdíl tedy představuje bezdůvodné obohacení. Tento nárok však nebyl dle názoru soudu dostatečně skutkově žalobkyní vymezen a to ani přes opakovanou výzvu ze strany soudu, když žalobkyně přes poučení ze strany soudu, které jí bylo poskytnuto na jednání, nespecifikovala úplnou bilanci vzájemných plnění účastníků od samého počátku smluvního vztahu, nezohlednila přehledně platbu ve výši 8 000 Kč uhrazenou na dluh žalované 21.8.2025 a neobjasnila zcela způsob jejího započtení. Ze skutkových tvrzení žalobkyně ani předložených listin pak nebylo možné ověřit, kolik bylo žalované skutečně celkem poskytnuto a kolik celkem uhradila. Za této situace tedy dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše tvrzeného bezdůvodného obohacení a soudu nezbylo, než aby žalobu v plném rozsahu zamítl.O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou advokáta žalované za 4 úkony právní služby (2x účast na jednání, převzetí zastoupení a podání odporu) po 1 700Kč/úkon (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 450 Kč/úkon a 21 % DPH.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací