Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyní částku 4 900 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po částce 500 Kč splatných ke každému desátému dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalovaném dále domáhala zaplacení částky 6 440,2 Kč spolu s příslušenstvím, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 11 340,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou s žalovaným uzavřela dne 28.12.2023 prostředky elektronické komunikace na dálku. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr s možností postupného čerpání a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. První splátka pak byla splatná dne 27.1.2024 a konec kreditového rámce měl nastat 20.6.2025. Žalovanému byl úvěr ve výši 4 900 kč vyplacen na jeho bankovní účet dne 28.12.2023. Žalovaný splátky nehradil, žalobkyně proto smlouvu dne 29.4.2024 vypověděla. Součástí žalované částky byl smluvní poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou službu „Presto“, poplatek za tranší úvěru ve výši 97,51 Kč a smluvní úrok ve výši 6 091,29Kč dále smluvní pokuta ve výši 86,43 Kč, jež byl sjednána v případě prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení a která byla kapitalizována za období od 28.1.2024 do 27.4.2024. Žalovaný na svůj dluh neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvedla, že postupovala dle metodiky schválené ČNB, zjistila od žalovaného potřebné údaje a ověřená výše měsíčního příjmu žalovaného činila 11 242 Kč, což mu postačovalo na uhrazení úvěru. Dále ověřila majitele bankovního účtu, na který úvěr poskytla, nahlédla do databází /registrů: insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, registr neplatných dokladů, hledaných osob, politicky aktivních osob katastrálního rejstříku, registr TelcoScore a registru „sankční seznamy“. Dále prostřednictvím služeb poskytovaných spol. Kontomatik a získala tak informace o stavu účtu žalovaného.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, pouze se telefonicky z jednání soudu, které bylo nařízeno na den 16.5.2025, omluvil. Z účasti na jednání se omluvila i žalobkyně, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z důkazů předložených žalobkyní a obsahu spisu.
4. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 28.12.2023 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému na účet č. [č. účtu] připsána téhož dne částka 4 900 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu se sjednanými poplatky úrokem ve výši 1,066% denně vrátit v pravidelných denních splátkách s tím, že první splátka byla splatná 27.1.2024. Žalovaný splátky neplnil, žalobkyně proto dopisem ze dne 29.4.2024 smlouvu vypověděla a žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně kromě výsledků lustrace z nebankovních registrů a dlužnických registrů při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný uvedl, že žije sám, jeho měsíční příjem činí 31 000 Kč, má pravidelné měsíční výdaje na půjčky 1 500 Kč, na bydlení 4 400 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč a zbytné výdaje 3 000 Kč; příjmy žalovaného žalobkyně ověřila pouze do výše 11 242 Kč. Vypočtené minimální výdaje pro úspěšné ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla ve výši 9 560 Kč. K příjmům a výdajům žalovaného žalobkyně doložila výpis z jeho běžného účtu poskytnutý přes Kontomatik od 23.8.2023 do 20.10.2023; z něho bylo zjištěno, že žalovaný v říjnu 2023 příjem ze zaměstnání 13 985 Kč. Další jeho příjem v září 2023 byl toliko ve výši 8 500 Kč, kdy však není patrné, zda se jedná o příjem od zaměstnavatele. V září 2023 navíc obdržel i půjčku od [právnická osoba] ve výši 10 000 Kč.
6. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně cokoliv uhradila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a soud ji tak nemohl poučit o tom, že neunáší břemeno tvrzení ani důkazní v tom, že před uzavřením smlouvy zjišťovala a ověřovala jak příjmy žalované, tak její skutečné nutné výdaje.
7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.
12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice v předloženém výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že ověřila příjmovou stránku žalovaného a ten dosahuje čistého měsíčního příjmu 11 242 Kč, nicméně ani tato skutečnost nelze dle názoru soudu z předloženého výpisu z účtu žalovaného za tak krátké období zjistit; žalovaný v doložených 2 měsících obdržel dvě platby, pokaždé však byla plátcem jiná osoba a žalobkyně tak neměla ani ověřené, zda (případně i do kdy) trvá žalovaného pracovní poměr, popř. u jakého zaměstnavatele je zaměstnán. Žalobkyně pak netvrdila a tedy ani nedokládala, že by a jakým způsobem ověřovala rovněž výdajovou stránku žalovaného, tedy její náklady na bydlení, energie, dopravu apod., když tyto výdaje samy o sobě bez dalšího z výpisu z účtu žalovaného nevyplývají. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil (když navíc ani informaci o jeho příjmu žalobkyni nikterak nedoložil tvrzené výši). Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..
14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 4 900 Kč, na kterou neuhradil ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 4 900 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.
15. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splátky jistiny úvěru po 500 Kč, jež se mu jevily být přiměřené s ohledem na žalovaným tvrzené poměry v žádosti o úvěr, když ty skutečné majetkové poměry žalovaného v dané době soudu známy nejsou a ani žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by mu jeho poměry umožňovaly uhradit dluh dříve.
16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci úspěšnějším účastníkem, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.