36 C 80/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 87 151,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba]. (dále jen „banka“) dne 26.2.2018. Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 220 000 Kč na úvěrový účet č. [č. účtu]. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 7,90% a poplatky dle smlouvy ve splátkách po 2 879 \kč, když první splátka byla splatná 20.3.2018. Žalovaný úvěr nesplácel, jak bylo dohodnuto, banka proto úvěr ke dni 3.7.2024 zesplatnila. Následně byla pohledávka, která byla tvořena nesplacenou jistinou 86 007,25 Kč, úroky 1 144,20 Kč a úroky z prodlení ve výši 1 814,96 Kč, postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 217 969,15 Kč, dále neuhradil ničeho ani na základě zaslané předžalobní výzvy.[právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného bankou před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si banka vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že je svobodný, žije u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho měsíční příjem činí 12 343 Kč a je vyplácen na účet vedený žalovanému bankou od [právnická osoba]. U výdajů žalovaný sdělil částku 0Kč, za pomoci statistických údajů a dat sdělených žalovaným tak stanovila jeho výdaje na částku 5 741 Kč. Bylo rovněž zjištěno, že žalovaný byl v době žádosti zatížen jinými úvěry, v nich byly zahnuty dvě splátkové kreditní karty s limity 30 000 Kč a 35 000 Kč, 4 spotřební úvěry a jeden revolvingový úvěr od jiných společností a jeden spotřebitelský úvěr u banky. Kromě kontokorentního úvěru byly veškeré takto zjištěné úvěry zkonsolidovány novým úvěrem a nové splátkové zatížení žalovaného bylo dle zjištění banky 3 296 Kč.3. Žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti a jeho opatrovník soudu sdělil, že se k úvěru není schopen vyjádřit, neboť žalovaný úvěr popírá. V současné době však již není v jeho silách byť minimální splátky na úvěr hradit. Žalovaný pobírá pouze invalidní důchod ve výši 12 477 Kč, z toho jsou mu hrazeny náklady na bydlení a základní životní potřeby. Dále je z toho placena splátka 500 Kč měsíčně na jiný dluh žalovaného dle usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.5.2025.4. Soud ve věci nařídil jednání na den 15.8.2025. Opatrovník žalovaného se z jednání soudu omluvil, k jednání se dostavil zástupce žalobkyně.5. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:6. [právnická osoba] a žalovaný spolu dne 26.2.2018 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta na úvěrový účet částka 220 000 Kč; součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky a ceník (smlouva o úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, výpis z úvěrového účtu). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, poplatky dle ceníku banky a úrok ve výši 7,90% ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 879 Kč, když první splátka byla splatná dne 20.3.2018 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaný úvěr čerpal, zpočátku hradil předepsané splátky, na počátku roku 2024 však splátky přestal hradit a ocitl se nejméně se 3 splátkami v prodlení; banka jej upozornila na porušování smluvních povinností (upomínka ze dne 1.6.2024, přehled splátek). Banka žalovanému oznámila zesplatnění úvěru ke dni 3.7.2024, jelikož dlužné splátky v dodatečné lhůtě neuhradil (dopis ze dne 6.7.2024). Žalovaný uhradil na dluh celkem částku 217 969,15 Kč. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla smlouvou ze dne 21.8.2024 s účinností ke dni 1.9.2024 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, dohoda o úplatě a potvrzení o úplatě za postoupení, seznam), žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne 16.9.2024 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 24.10.2024 a podací lístek).7. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela banka při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný nebyl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán, jeho příjem plynul toliko z invalidního důchodu, který mu byl vyplácen ve výši 12 343 Kč měsíčně (k ověření přijmu předložila výpis z účtu žalovaného za období listopad a prosinec 2017, leden 2018). Pravidelné měsíční výdaje žalovaného stanovila banka odhadem, za pomoci statistických údajů, na částku 5 741 Kč. Vycházela dále z toho, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti a bydlí u rodičů. Skutečné výdaje žalovaného a jejich výši tak nejen nezjišťovala, ale ani nijak neověřovala a sdělení žalovaného dále neprověřovala. Ze svých interních registrů banka dále zjistila, že žalovaný je již zatížen jinými úvěry, které měly být novým úvěrem (vyjma kontokorentního úvěru) zkonsolidovány. Tyto úvěry zahrnovaly dvě splátkové kreditní karty s limity 30 000 Kč a 35 000 Kč, 4 spotřební úvěry a jeden revolvingový úvěr od jiných společností a jeden spotřebitelský úvěr u banky. Nové splátkové zatížení žalovaného bylo dle zjištění banky 3 296 Kč (posouzení úvěruschopnosti bankou).8. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 3.4.2024 č.l. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 29.10.2024 č.j. [spisová značka] omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let tak, že není způsobilý samostatně právně jednat mimo jiné v následujících právních jednáních: nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje 1 000 Kč, nakládat s finančními prostředky přesahujícími částku 5 000 Kč měsíčně, nakládat s finančními prostředky v jednorázové výši přesahující 1 000 Kč a uzavírat, měnit či rušit smlouvy o úvěru, zápůjčce, výpůjčce.9. Ze znaleckého posudku [adresa] vypracovaného dne 5.1.2024 bylo zjištěno, že žalovaný trpí celoživotně smíšenou poruchou osobnosti s inteligenčním kvocientem těsně nad hranicí lehké mentální retardace, což snižuje jeho možnost korigovat projevy poruchy osobnosti a žalovaný není v důsledku toho schopen samostatně se rozhodovat v oblasti financí a majetku.10. Z usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 14.5.2025 č.j. [spisová značka] bylo zjištěno, že se žalovaný zavázal hradit částku 37 887,79 Kč a částku 6 892,7 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po částce 500 Kč měsíčně splatných ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek; rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.5.2025.11. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; žalobkyně sice prokázala, že banka ověřila příjmovou stránku žalovaného z výpisu z účtu nicméně skutečné výdaje žalovaného nijak nezjišťovala a ani neprověřovala. S ohledem na to, že jediným příjmem žalovaného byl invalidní důchod a žalovaný již v době žádosti o úvěr měl jiné závazky plynoucí z několik úvěrů, považuje soud takový postup za zcela nedostatečný k tomu, aby bylo možné reálně posoudit, zda bude žalovaný úvěr schopen splácet. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z.18. Žalobkyni tedy v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 220 000 Kč, ale dosud uhradil na tento dluh toliko částku 217 969,15 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tedy v daném případě činí 2 030,85 Kč.19. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jde o ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje dále soukromoprávní sankci poskytovatelům tzv. „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). V daném případě dosud nesplacená jistina úvěru činí již pouze 2 030,85 Kč, nicméně s přihlédnutím k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného, který je osobou omezenou ve svéprávnosti, žije sám, nemá žádný majetek, jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 12 477 Kč, který je vyplácen opatrovníkovi a který z něho pokryje toliko základní životní potřeby žalovaného a hradí již splátku na dluh, který byl žalovanému uložen dříve vydaným rozhodnutím zdejšího soudu, má soud za to, jak opatrovník žalovaného namítá, že není v daném okamžiku v možnostech žalovaného dlužnou částku žalobkyni vrátit, byť v minimálních splátkách.20. Soud proto žalobu zamítl avšak s tím, že majetkové poměry žalovaného se mohou v budoucnu změnit a žalobkyni pak nebude nic bránit v tom, aby se na něm znovu domáhala vydání jistiny úvěru v podobě bezdůvodného obohacení.21. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci úspěšnějším účastníkem, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.