Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 770,80 Kč do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 657 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 042,07 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 50 427,08 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 23,99 % ročně jdoucím z částky 48 770,08 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 15 762 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 50 427,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o vydání kreditní karty Easy karta č. [hodnota], kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [Anonymizováno] a.s. (dále jen „banka“), dne [datum]. Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla úvěrovou kartu, z níž mu umožnila čerpat finanční prostředky až do výše sjednaného limitu 50 000 Kč. Výše úrokové sazby činila 23,99% ročně, součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky, ceník a všeobecné podmínky pro vydávání a používání kreditních karet. Žalovaný měl čerpaný úvěr splácet v měsíčních minimálních splátkách 3,2% z dlužné částky, minimálně 200 Kč. Žalovaný čerpal finanční prostředky do částky 48 770,80 Kč, splátky řádně nehradil, dluh na kreditní kartě ke dni zesplatnění ([datum]) činil 55 470,50 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena ke dni [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z [datum]. Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.[právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní, tj. bankou, před uzavřením úvěrové smlouvy (poskytnutím kreditní karty) doplnila, že si zjistila informace z externích úvěrových registrů ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]), porovnávala jeho příjmy – v daném případě žalovaný uvedl měsíční příjmy 45 000 Kč – s výdaji a dospěla k závěru, že nejsou pochybnosti o tom, že je schopen úvěr splácet.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den [datum], se ani bez omluvy nedostavil. Z účasti na tomto jednání se žalobkyně omluvila, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.4. Po provedeném dokazování tedy dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno] a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o vydání kreditní karty [Anonymizováno] karta č. [hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta kreditní karta s úvěrovým limitem 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 23,99% ročně z vyčerpaných prostředků a poplatky dle ceníku banky splácet ve splátkách ve výši 3,2% z dlužné částky, minimálně ve výši 200 Kč; žalovaný úvěr čerpal až do výše 48 770,80 Kč, své povinnosti ale neplnil, banka proto úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala jej k úhradě celého dluhu. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne [datum] postoupena s účinností ke dni [datum] na žalobkyni, žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby.6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela banka při poskytování dalšího úvěru především z toho, co jí o svých příjmech a výdajích poskytl žalovaný. Žalovaný měl v žádosti o vydání karty sdělit, že jeho měsíční čistý příjem činí 45 000 Kč, ohledně výdajů nebyly tvrzeny žádné konkrétní částky, z nichž banka vycházela a jakým způsobem je zjistila. Banka si dále ověřila, že žalovaný nemá žádné negativní záznamy na „black listech“ a že proti žalovanému není vedeno žádné exekuční ani insolvenční řízení.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od [datum] smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a banka uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu a poskytla mu kreditní kartu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě banka neučinila; netvrdí, že (a jakým způsobem) vůbec ověřila příjmovou stránku žalovaného, když bylo tvrzeno, že má příjem 45 000 Kč, co se týká výdajové stránky žalovaného, netvrdí, jaké informace od něho v tomto ohledu získala, ani jak a zda tyto informace žalovaný doložil (ověřil). K posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup, který spočívá toliko v lustraci žalovaného ve veřejně dostupných registrech či počítající se statistickými modely vycházejícími z průměrných či minimálních výdajů a ničím neověřené a nepodložené informace o příjmech žadatele, nestačí. Poskytovatel musí ověřit konkrétní a aktuální příjmy a výdaje spotřebitele a jen tak může relevantně posoudit jeho majetkovou situaci a možnost poskytnutý úvěr splácet. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr (vyčerpané peněžní prostředky) v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel kreditní kartu, vyčerpal z ní finanční prostředky ve výši 48 770,80 Kč, které nevrátil. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 48 770,80 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.15. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , [právnická osoba].beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny 90 dnů od právní moci rozsudku, jež se mu jevila jako přiměřená s ohledem na výši dlužné částky a skutečnosti ohledně jeho poměrů zjištěné bankou před poskytnutím úvěru, když aktuální situaci žalovaného soud nezná, jelikož byl žalovaný v řízení zcela nečinný, ve věci se nijak nevyjádřil a ani proti žalobě nebránil.16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšná z větší části a náleží jí proto poměrná náhrada nákladů, které účelně vynaložila. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně v daném případě činí 94% a v tomto rozsahu jí také soud přiznal právo na náhradu nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 018 Kč, odměnou advokáta stanovenou dle § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 10 990 Kč za 4 úkony právní služby (výzva k plnění, převzetí věci, sepis žaloby, účast na jednání soudu), paušální náhrada hotových výdajů za tyto úkony po 300 Kč/úkon a náhrada za DPH, jehož je advokát žalobkyně plátcem. Tyto náklady jsou celkem 16 768 Kč, žalobkyni náleží jejich náhrada ve výši 15 762 Kč.