Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 196 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k prvému dni příslušného kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem bezprostředně následujícím po kalendářní měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, přičemž splátky jsou stanoveny pod ztrátou jejich výhody.
II. Žaloba se částečně zamítá co do uplatněného nároku na zaplacení částky 12 192,74 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 50 388,74 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 648,70 Kč do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou z 6. 1. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit jí 50 388,74 Kč s úrokem a úrokem z prodlení z titulu neuhrazené pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené 5. 8. 2024 mezi [právnická osoba]., a žalovaným, na základě které byl žalovanému 5. 8. 2024 poskytnut úvěr 41 000 Kč splatný ve 48 měsíčních splátkách spolu s úrokem 78,09 % p.a., jehož kapitalizovaná výše za dobu od poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění 22. 12. 2024 činí 12 192,74 Kč. Žalovaný uhradil 2 804 Kč, dlužná částka činí 50 388,74 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 14. 4. 2025.
2. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že mezi [právnická osoba]., a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], kterou se [právnická osoba]., zavázala poskytnout žalovanému úvěr 41 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem 78,09 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po 2 804 Kč. (smlouva o úvěru, dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru, hodnocení klienta, předsmluvní formulář, kopie občanského průkazu) [právnická osoba]., poskytla žalovanému na jeho účet 5. 8. 2024 částku 41 000 Kč. (potvrzení o platbě [právnická osoba]., doklad o vyplacení úvěru) Pokud jde o úhrady, soud vyšel z tvrzení žalobkyně o úhradě částky 2 804 Kč, když žalovaný netvrdil, natož aby prokazoval, úhradu vyšší částky. [právnická osoba]., uzavřela s žalobkyní 12. 2. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek, mimo jiné i žalobou uplatněné pohledávky za žalovaným. (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky) Žalovaný dlužnou částku i přes výzvu z 25. 4. 2025 neuhradil. (uvedená výzva a podací lístek)
3. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi [právnická osoba]., a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále i jen „o.z.“), která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
4. Soud se na základě ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní ve smyslu § 86 téhož zákona, neboť poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, způsobuje neplatnost smlouvy a povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
5. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně jako poskytovatel úvěru povinna před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr pak mohla žalovanému poskytnout jen, vyplývalo-li by z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
6. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje jeho schopnost plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Poskytovatel úvěru přitom při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nepostupuje s odbornou péčí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka])
8. Žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti pouze uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, SOLUS, NRKI, dále již konkrétně uvedla pouze, že v hodnocení klienta uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] s měsíčním příjmem 29 329 Kč, přičemž běžné měsíční výdaje činí 9 758 Kč. Výši příjmů doložil výpisem z účtu obsahujícím údaj o výši výplaty od zaměstnavatele. Žalobkyně netvrdila, že by byly před uzavřením smlouvy zjišťovány jakékoliv další skutečnosti ohledně majetkových poměrů žalovaného a že by jakkoliv ověřovala uvedený údaj o jeho měsíčních výdajích.
9. Soud tak uzavřel, že [právnická osoba]., neposoudila řádně s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalovaného, a předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru proto shledal neplatnou ve smyslu § 87 téhož zákona.
10. V souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak žalovanému vznikla povinnost k vrácení pouze poskytnuté jistiny, a to v nevrácené výši 41 000 Kč.11. [právnická osoba]., pohledávku za žalovaným platně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o.z., žalobkyně je tak ve sporu aktivně věcně legitimována.12. Vzhledem k platbě žalovaného ve výši 2 804 Kč soud vyhověl žalobě jako důvodné co do částky 38 196 Kč.13. Co do zbývající části žalobou uplatněného nároku, který je tvořen již uhrazenou jistinou a dále úrokem z úvěru, naopak žalobu z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru a povinnosti žalovaného k vrácení pouze poskytnuté jistiny jako nedůvodnou zamítl.14. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka])15. Pokud jde o možnosti žalovaného vrátit 38 196 Kč, soud za situace, kdy neměl informace o aktuální finanční situaci a majetkových poměrech žalovaného, uzavřel, že je přiměřené možnostem žalovaného splatit uvedenou částku v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, tedy ve splátkách v cca třetinové výši oproti výši splátek, k jejichž hrazení se zavázal ve smlouvě o úvěru. Splátky byly stanoveny pod ztrátou jejich výhody, když soud vyšel z toho, že ukládá žalovanému povinnost k uhrazení částky ve splátkách přiměřených jeho možnostem, a bude tedy záviset pouze na něm a jeho přístupu k plnění uložené povinnosti, zda bude možnost hrazení ve splátkách přetrvávat, či zda mu vznikne povinnost k jednorázové úhradě celé dlužné částky.16. Vzhledem k tomu, že dochází ke stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyl žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku v prodlení se splněním povinnosti. Žaloba proto byla zamítnuta i co do uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení. (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka].)17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná z 76 %, žalovaný z 24 %, žalobkyni tedy vzniklo právo na náhradu 52 % plné náhrady nákladů řízení. Ta by činila 12 786, když ji tvoří náhrada za soudní poplatek ve výši 2 016 Kč, odměna za 3 úkony právní služby po 3 140 Kč dle § 8 ve spojení s § 7 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu, přičemž náhrada, vyjma náhrady za soudní poplatek, se navyšuje o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. 52 % z plné náhrady činí 6 648,70 Kč, v této výši tedy byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobkyni. Žalobkyni nebyla přiznána odměna za sepis doplnění tvrzení k výzvě soudu z 18. 5. 2026, když její povinností bylo již v žalobě uvést tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání, k jejichž doplnění byla následně soudem vyzývána. Náklady spojené se sepisem tohoto doplnění nejsou náklady účelně vynaložené, k jejichž náhradě by mohla být žalovanému uložena povinnost.