Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 799,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 3. 2025 mezi společností [právnická osoba]., jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba]., jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 4. 5. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč za současně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 799,34 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 4. 8. 2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.
3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla toliko, aby bylo soudem vyžádáno, zda byla žalovanému v květnu 2023 zaslána na účet č. [č. účtu] částka 10 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol], a zda je majitelem účtu právě žalovaný. Ze sdělení České spořitelny, a. s. ze dne 25. 7. 2025 je zřejmé, že majitelem účtu byl žalovaný a že dne 4. 5. 2023 byla na jeho účet připsána částka 10 000 Kč. Z tohoto důkazy, jenž soud při jednání provedl, však nevyplynulo ani založení smluvního vztahu mezi účastníky, ani to, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma jednoho výše uvedeného, žádný další neuvedla. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ani to, že je ve věci vůbec aktivně legitimována. Z těchto důvodů soud zamítnul žalobu i co do důvodnosti nároků na úroky z prodlení a poplatky. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl v celém rozsahu.
4. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 24. 9. 2025 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru a k označení důkazů prokazujícího, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.
5. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, když plně procesně úspěšný byl žalovaný. Žalovaný však žádné náklady neuplatňoval.