Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 394,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 30. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2023 mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobkyně]., jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 29. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 29. 11. 2022. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.
3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla toliko, aby bylo soudem vyžádáno vyjádření od [právnická osoba]., zda byla v měsíci červenci roku 2022 provedena platba ve výši 20 000 Kč na bankovní účet č. [číslo] a zda je tento účet bankovním účet žalovaného nebo měl žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Ze sdělení ČSOB, a.s. ze dne 11. 2. 2025 je zřejmé, že majitelem účtu byl žalovaný a že na tento účet byla v červenci 2022 připsána částka 20 000 Kč. A dále výpis z účtu. Soud tak k dispozici při jednání měl toliko tyto důkazy, jenž mohl provést. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, ani že došlo k uzavření smlouvy o úvěru.
4. Z jediného navrhovaného důkazu, jenž soud při jednání provedl, tedy nevyplynulo ani založení smluvního vztahu mezi účastníky, ani to, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma jednoho výše uvedeného, žádný další neuvedla. Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Soud si přitom nemůže svévolně vybírat, které z přiložených listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže) k důkazu provede a které nikoliv. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ani to, že je ve věci vůbec aktivně legitimována. Z těchto důvodů soud zamítnul žalobu i co do důvodnosti nároků na úroky z prodlení. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl v celém rozsahu.
5. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 19. 3. 2025 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru a k označení důkazů prokazujícího, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a o.s.ř. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.
6. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ., když plně procesně úspěšná byl žalovaný. Žalovaný však žádné náklady neuplatňoval a dle názoru soudu mu ani žádné nevznikly.