Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 414 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 26. 2. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a to z titulu náhrady nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci. Žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho.
2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.
3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.
4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Na základě Trestního příkazu Okresního soudu v Chebu, č. j. 4 T 147/2024-122 bylo proti žalovanému vedeno trestní řízení, kdy dne 11. 8. 2024 ve [adresa], v [adresa] fyzicky napadl pojištěnku žalobkyně [jméno FO], nar. [datum] a to tak, že ji kopl kolenem do obličeje, v důsledku čehož upadla na zem, kde dále pokračoval několika fackami, ranami pěstí a kopanci do různých částí těla, čímž jí způsobil zranění. Dále fyzicky napadl pojištěnku žalobkyně [jméno FO], nar. [datum] a to tak, že do ní silně strčil, v důsledku toho upadla na zem, čímž jí způsobil zranění. V souvislosti s tím uhradila žalobkyně náklady léčení poškozené pojištěnky, paní [jméno FO], ve výši 5 608 Kč a paní [jméno FO], ve výši 8 806 Kč. Žalobkyně má právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby vůči pojištěnci. Žalovanému byla dne 31. 1. 2025 zaslána výzva k úhradě nákladů léčení, kterou byl vyzván k úhradě vynaložených nákladů léčení. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobcem neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Žalovaný nijak nerozporoval, že ve výroku uvedenou částku nezaplatil.
5. V daném případě došlo ze strany žalovaného ke spáchání protiprávního jednání, jehož spácháním došlo ke vzniku újmy – ublížení na zdraví na straně poškozeného, za níž nese žalovaný odpovědnost. Ve smyslu § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má žalobkyně nárok na náhradu těch nákladů hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči poškozenému. Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě vyhověl.
6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč a paušální náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ 3 x 450 Kč, v souladu s vyhláškou č. 254/2015 ze dne 23. září 2015, o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Nutno podotknout, že žalovaný nijak nezavinil, že v řízení o vydání CEPr vyšší soudní úřednice určila náklady v nižší výši, než je následně přiznal nalézací soud a proto za tento úkon spočívající v podaném odvolání ohledně nákladů řízení v platebním rozkazu nepřiznal soud žalobkyni odměnu.