Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 638 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně za dobu od 31. 7. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 58 179,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 894 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozsudku s odůvodněním, že Smlouva o zápůjčce č. [hodnota] mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku dne 16. 3. 2023. (pozn. žalobkyně uvedla chybné datum, když se jedná o datum uzavření smlouvy dne 15. 3. 2023) Na základě podepsané smlouvy o zápůjčce byla žalobkyní žalovanému dne 16. 3. 2023 vyplacena zápůjčka ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 152 172 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 49 772 Kč a administrativní poplatek ve výši 32 400 Kč, a to ve 36. měsíčních splátkách po 4 227 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 24. 4. 2023. Žalovaný však platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně a žalovaný je tak v prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně zápůjčku zesplatnila, a to ke dni 29. 4. 2024.
2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 15. 3. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 70 000 Kč, jenž byla žalovanému vyplacena dne 16. 3. 2023, a kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 39 % ročně, tj. 49 772 Kč, RPSN 79,5 %, administrativním poplatkem ve výši 32 400 Kč, tedy celkem částky 152 172 Kč, včetně jistiny v 36 splátkách. Tedy celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 82 172 Kč. V čl. 11 pak strany sjednaly oprávnění žalobkyně přistoupit k zesplatnění zápůjčky v případě porušení povinnosti k úhradě splátky, pokud dlužník nesplní ani v dodatečné lhůtě stanovené upomínkou. Z doložených informací pak plyne, že žalovaný uhradil částku 25 362 Kč. Z předloženého Sazebníku poplatků vyplývá, že měsíční poplatek za správu úvěru je ve výši 900 Kč, náklady na komunikaci s klientem v prodlení k možnostem umoření sankcí ve výši 750 Kč měsíčně, komunikace s klientem vhodné řešení za účelem minimalizace negativních dopadů prodlení pro klienta ve výši 350 Kč, předání inkasní agentuře ve výši 450 Kč, místní šetření k ověření poskytnutých informací 1 000 Kč, předsoudní prověření majetku 1 000 Kč, předání advokátní kanceláři k dalšímu vymáhání 450 Kč, úrok ve výši 39 % ročně, smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně za prodlení s úhradou splátek, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuálně dlužné částky po zesplatnění, 50 Kč za porušení povinností uvedených v článku 6.1. Zvláštní části Obchodních podmínek. Z vyčíslení pohledávky pak vyplývá, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 11 388,41 Kč a na neuhrazené účelně vynaložené náklady pak částku 1 500 Kč. Zesplatnění pak žalobkyně prokázala oznámením o zesplatnění ze dne 29. 4. 2024.
4. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne 15. 3. 2023 uzavřená mezi účastníky, je neplatná. Jedná se tedy v souladu s ustanovením § 580 OZ o neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, když k této neplatnosti soud v souladu s ustanovením § 588 OZ přihlédne i bez návrhu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný sice akceptoval formulářovou smlouvu, avšak její obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. S ohledem na dosavadní judikaturu soudu považuje soud ujednání o sjednaném úroku ve výši 39 % ročně a s ohledem na současně sjednané administrativní poplatky v celkové výši 82 172 Kč za rozporné s dobrými mravy, kdy v souladu s ustanovením § 580 OZ se jedná o neplatné právní jednání. V projednávané věci byl sjednán úrok ve výši 39 % ročně, společně s administrativním poplatkem ve výši 85 % tedy byl sjednán úrok cca 8,7 x převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až 5 let v této době. Když v měsíci březnu 2023 činila úroková sazba u úvěrů poskytovaných domácnostem cca 9,73 % ročně. K administrativnímu poplatku soud uvádí, že tento činí více než samotná jistina zápůjčky, kdy v takovém případě považuje soud sjednaný administrativní poplatek za zisk žalobkyně, a tedy další sjednaný úrok. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, která peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Především je však třeba zdůraznit, že zvláštní rizikovost transakce a specifické vlastnosti poskytovatele půjčky mohou hrát roli pouze při podstatném přesahu obvyklé úrokové míry, nehrají ovšem žádnou roli, je-li sjednaná výše úroku extrémně nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V předmětné věci je dána zřejmá nepřiměřenost, když byla sjednána úroková sazba mnohonásobně vyšší oproti uvedené úrokové míře obvyklé. Právní úprava spotřebitelského práva nepřipouští, aby podnikatel zastíral ujednání o odměně za dočasné přenechání peněžních prostředků (tj. ujednání o úroku) jeho rozmělněním do dalších obecných položek v podobě „poplatků“ za služby, které reálně spotřebiteli ani neposkytuje. Pokud se pak jedná o sankce za porušení povinností žalovaného, byla výše smluvních pokut obsažena v sazebníku žalobkyně, kdy již z tohoto důvodu by v souladu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, bylo takové sjednání neplatné, když je přitom nerozhodné, že tento sazebník byl podepsán žalovaným. S ohledem na celkové znění smlouvy, rozsah sankcí v podobě smluvních pokut, výši úroku, výši administrativního poplatku, povaze smlouvy jakožto smlouvy adhézní, stejně jako skutečnosti, že žalobkyně naopak nebyla pro případ porušení smlouvy ohrožena žádnými sankcemi, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 ObčZ neplatné. Není přitom pochyb o tom, že výše uvedené vady zatěžují smlouvu jako celek. Soud dále dodává, že vzhledem k výše uvedenému a neplatnosti smlouvy jako celku, nelze přistoupit k moderaci úroků, jak žalobkyně navrhovala při jednání.
5. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 ObčZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení by činil vyplacenou částku, tj. 70 000 Kč a žalovaný již zaplatil částku 25 362 Kč, výrokem I. tak soud žalobě co do částky 44 638 Kč vyhověl. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
6. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o zápůjčce, jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve smluvní pokutě, poplatcích a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.
7. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy v případě většího úspěchu na straně žalovaného má tento nárok na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že na jeho straně dle názoru soudu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků toto právo nenáleží.