Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 025 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 725 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 600 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 882 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení příspěvku placeného vlastníkem a provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla, když žalovaný dle žalobkyně provozoval v období od 11. 5. 2021 do 10. 5. 2022 vozidlo reg. zn. [SPZ] se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, aniž by měl uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, čímž mu vznikla povinnost uhradit příspěvek ve výši 23 725 Kč a dále poplatek za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve třech případech v celkové výši 900 Kč, obojí se splatností odvozenou od zaslaných výzev.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Z listin navržených žalobkyní k důkazu vyplynulo, že žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem motorového vozidla shora uvedeného, což je zřejmé z doložené kopie kupní smlouvy ze dne 19. 4. 2021. Výzvami ze dne 20. 4. 2023 ve spojení s následnými upomínkami o úhradu příspěvku a s informací [právnická osoba]. o stavu doručování zásilek bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k doložení sjednání povinného pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla a pro případ, že pojištění sjednáno nebylo, k zaplacení příspěvků za období a ve výši shora uvedené do 30 dní od doručení výzvy. Ze sdělení původního vlastníka vozidla vyplynulo, že žalobkyně získala poznatek o vlastnictví vozidla žalovaným až v lednu 2023.Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla zapsaného v registru silničních vozidel. Z listin předložených žalobkyní přitom plyne, že žalovaný se stal v dubnu 2021 vlastníkem shora uvedeného vozidla, čímž mu ze zákona vznikla povinnost k pojištění odpovědnosti. Naopak žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla ve vztahu k výše uvedenému vozidlu sjednal, ani jiné skutečnosti, které by vylučovaly důvodnost uplatněného nároku. Podle ustanovení § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. pak výše denní sazby příspěvku u osobního vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí [částka] /den, tedy v tomto případě [částka] za uvedené období. Paušalizovaná výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek pak činí dle ustanovení § 2a citované vyhlášky [částka]. Soud tedy žalobě v rozsahu uplatněného příspěvku a jednoho poplatku za mimosoudní uplatnění práva vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se však žalobkyně dozvěděla o vlastnictví žalovaného k předmětnému vozidlu v lednu 2023, neexistuje jakýkoliv obhajitelný důvod k uplatnění práva na příspěvek třemi zpoplatněnými výzvami. V rozsahu dvou uplatněných poplatků za mimosoudní uplatnění práva v celkové výši [částka] tedy soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně částečně neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, ve vztahu k uplatněné pohledávce tak byla žalobkyně ve věci úspěšnou z 98 %, tedy má právo na náhradu 96 % jí vzniklých nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 986 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši [částka] podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za dva úkony právní služby, paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby celkem ve výši [částka] dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 168 Kč. Při podílu 96 % tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží částka 1 882 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně. Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně nelze považovat za účelný úkon v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím vyzvala žalovaného sama žalobkyně v rámci jejích upomínek (tj. po samotné výzvě k zaplacení poplatku následují vždy ještě minimálně dvě upomínky samotné žalobkyně s upozorněním na možnost uplatnění nároku před soudem). Již předchozími upomínkami tak lze mít účel předžalobní výzvy za dokonale splněný a zasílání dalších výzev představuje pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení. K ustanovení § 142a občanského soudního řádu dlužno doplnit, že toto ustanovení bylo včleněno do českého právního řádu zákonem č. 396/2012 Sb., přičemž jím byla sledována mj. ochrana majetkových zájmů dlužníků (žalovaných) před neúčelným navyšováním nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), k němuž mělo docházet v době před uvedenou novelou. Nelze tudíž dle názoru nalézacího soudu aplikovat ustanovení § 142a občanského soudního řádu způsobem, v jehož důsledku by dlužník měl na nákladech řízení hradit částku vyšší, než by hradil před jeho přijetím.