Výrok
I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 13 635,50 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 10 678,02 Kč ve výši 14,75 % od 28. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi účastnicemi došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr až do výše 72 100 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit v denních splátkách spolu s poplatkem za službu Presto ve výši 495 Kč a s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná přitom na jistině úvěru čerpala částku ve výši 11 500 Kč, kterou však podle žalobkyně řádně a včas neuhradila, když na své závazky splatila toliko 1 287,97 Kč. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 316,93 Kč, dále poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 128,76 Kč, dále úhrady smluvního úroku ve výši 2 957,48 Kč (sjednaného sazbou 0,933 % denně), úhrady za službu Presto ve výši 232,33 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru a poplatků od 28.6. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaná ve věci namítala a dále prokazovala, že na úhradu závazku vůči žalobkyni plnila v daleko větším rozsahu, než bylo uvedeno v žalobě. Naopak žalobkyně se k nařízeným jednáním soudu nedostavila.
3. Z předložených listinných důkazů lze mít za prokázané následující skutečnosti. Z úvěrové smlouvy vyplynulo, že [datum] byla mezi účastnicemi uzavřena úvěrová smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrové prostředky až do výše 72 100 Kč a žalovaná se je zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně, dále s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky v denních splátkách uvedených v klientské sekci aplikace žalobkyně. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala hradit poplatek ve výši 165 Kč v případě expresního vyplacení tranše úvěru (služba „Presto“). Dle přehledu bankovních transakcí žalovaná čerpala v mezidobí od 25. 10. 2023 do 1. 11. 2023 úvěrové prostředky ve výši 11 500 Kč, kdy ani uzavření úvěrové smlouvy, ani načerpání uvedené částky žalovaná nezpochybňovala.
4. Z doložených výpisů z účtu žalované bylo prokázáno, že žalovaná za období od 28. 11. 2023 do 13. 4. 2025 na svůj dluh z uvedeného úvěrového vztahu uhradila celkově částku přesahující 24 tis. Kč (jednak plněním na účet žalobkyně, jednak na účet „[Anonymizováno] “, jak ji k tomu vyzval sám zástupce žalobkyně v rámci výzvy ze dne 3. 9. 2024. Tato plnění žalobkyně nijak nezpochybnila, ač tak učinit kdykoliv mohla.
5. Po provedeném dokazování soud nemohl podané žalobě vyhovět, neboť z důvodů dále podrobně vyložených soud neshledal shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi účastnicemi za platně uzavřenou, tedy nárok žalobkyně soud posoudil pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy dle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má žalobkyně právo na vrácení toho, co plnila žalované, aniž by tu byl platný závazek. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalovaná na závazek vůči žalobkyně zaplatila více než dvojnásobek toho, co od žalobkyně získala a v tomto smyslu by tedy naopak potenciálně měla žalovaná vůči žalobkyni vlastní uplatnitelné nároky. Soud tedy žalobu zcela zamítl.
6. Pokud jde o výše konstatovanou neplatnost úvěrové smlouvy, pak k tomuto nutno doplnit, že současně s ujednáním o úvěru byla sjednána povinnost k úhradě úroku ve výši 0,933 % denně (tj. přes 340 % ročně), kdy odměna za dočasné přenechání peněžních prostředků nemůže být ani v soukromém právo sjednána v libovolné výši a musí odpovídat poskytnutému protiplnění, tedy v případě úroků nesmí bezdůvodně podstatným způsobem přesahovat výši úroku v době jeho sjednání obvyklou, tj. takový úrok, za který poskytují půjčky či úvěry banky, jde-li o vztah spotřebitelský. Již z vlastní praxe soudu při rozhodování stovek sporů ze smluv o půjčce či o úvěru je zřejmé, že obvyklá výše úroků u revolvingových úvěrů v r. 2023 se u všech seriózních poskytovatelů pohybovala v rozmezí okolo 10 – 20 % ročně, a v tomto smyslu úrok vtělený do smlouvy žalobkyně mnohonásobně přesahuje i hranici tzv. lichvářského úroku (cca 70 % ročně). Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Několikanásobné navýšení obvyklého úroku dosahuje pak představuje tzv. extrémní nepřiměřenost sjednaného úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) a v tomto smyslu spolu s dalšími aspekty smlouvy zakládá její absolutní neplatnost pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník). Kromě toho ovšem nelze přehlédnout ani další zásadní sankce vyplývající pro žalovanou v případě jejího prodlení z bodu VIII. úvěrové smlouvy (př. sankce v podobě účelně vynaložených nákladů vymáhání dluhu ve výši 35 Kč denně, tj. přes 1 000 Kč měsíčně a 12 775 Kč ročně při prodlení s úhradou dluhu jakékoliv výše, dále možnost zesplatnění celého závazku), které jí jinak ze zákona nevznikají, tedy smluvní úprava se zde odchyluje od úpravy zákonné jednostranně v neprospěch žalované, neboť sama žalobkyně obdobným sankcím vystavena nebyla.
7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého má zcela úspěšná žalovaná vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, které spočívají v paušální náhradě hotových výdajů za tři úkony (vyjádření, 2 x účast na jednání) ve výši 900 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.