Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 858 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 246 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení a dále ve výši 15 % ročně z částky 14 018 Kč od 5. 10. 2022 do zaplacení, z částky 5 676 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení a z částky 9 718 Kč od 22. 11. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 887 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení příspěvku placeného vlastníkem a provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla, když žalovaný dle žalobkyně provozoval v období od 1. 9. 2021 do 12. 4. 2022 a dále v období od 20. 1. 2023 do 17. 7. 2023 nákladní automobil reg. zn. [SPZ], aniž by měl uzavřeno povinné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, čímž mu vznikla povinnost uhradit příspěvek ve výši 34 658 Kč a dále poplatek za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve čtyřech případech v celkové výši 1 200 Kč, obojí se splatností odvozenou od zaslaných výzev.Ve věci byla současně se žalobou žalovanému z důvodu absence reakce žalovaného na předchozí výzvu soudu dne 20. 12. 2024 doručena výzva k vyjádření dle ustanovení § 114b občanského soudního řádu s tím, aby se žalovaný ve věci samé písemně vyjádřil ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy. Současně byl žalovaný v této výzvě poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, ani soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který byl proti němu žalobou uplatněn, uznává a na základě toho soud ve věci rozhodne rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 3 občanského soudního řádu.Žalovaný se ve stanovené lhůtě žádným způsobem nevyjádřil, tudíž soudu nezbylo než rozhodnout podle ustanovení § 114b odst. 5 ve spojení s ustanovením § 153a odst. 3 občanského soudního řádu rozsudkem pro uznání.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada vzniklých nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 435 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 1 000 Kč podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby celkem ve výši 200 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení v celkové výši 2 887 Kč pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně.Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně nelze považovat za účelný úkon v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím opakovaně vyzývala žalovaného sama žalobkyně v rámci jejích upomínek (tj. po samotné výzvě k zaplacení poplatku následují vždy ještě přinejmenším dvě upomínky samotné žalobkyně s upozorněním na možnost uplatnění nároku před soudem). Již předchozími upomínkami tak lze mít účel předžalobní výzvy za dokonale splněný a zasílání dalších výzev představuje pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení, neboť již po první bezvýsledné výzvě je zřejmé, že žalovaný dobrovolně plnit nehodlá. K ustanovení § 142a občanského soudního řádu dlužno doplnit, že toto ustanovení bylo včleněno do českého právního řádu zákonem č. 396/2012 Sb., přičemž jím byla sledována mj. ochrana majetkových zájmů dlužníků (žalovaných) před neúčelným navyšováním nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 5 Cmo 368/2013), k němuž mělo docházet v době před uvedenou novelou. Nelze tudíž dle názoru nalézacího soudu aplikovat ustanovení § 142a občanského soudního řádu způsobem, v jehož důsledku by dlužník měl na nákladech řízení hradit částku vyšší, než by hradil před jeho přijetím. Uvedený závěr je pak v souladu i s judikaturou odvolacího soudu (usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2025. č . j. 14 Co 270/2024-26).