Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 735,46 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 18. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 29 188,14 Kč a dále ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení z částky 28 831,91 Kč ve výši 12 % ročně od 30. 5. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr do výše 60 700 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet v pravidelných denních splátkách spolu úrokem ve výši 0,93 % denně z vyčerpané části jistiny a s poplatky za čerpané služby, tedy poplatkem za službu „Presto“ ve výši 824,70 Kč a dále s poplatky za čerpání jednotlivých tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný postupně načerpal úvěrové prostředky v souhrnné výši 28 067 Kč, nicméně dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek a žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 30. 5. 2025. Žalobkyně se tak žalobou domáhala po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 27 735,46 Kč, poplatků za vyplacení jednotlivých tranší úvěru v souhrnné výši 449,43 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 647,02 Kč, úroku kapitalizovaného za dobu trvání úvěrového vztahu 28 049,03 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované za dobu od 28. 2. 2025 do 29. 5. 2025 ve výši 42,66 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatků od 30. 5. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila.
3. Z předložených listinných důkazů lze mít za prokázané za prokázané pouze tolik, že v průběhu měsíců září až listopadu 2024 převedla žalobkyně ve prospěch účtu žalovaného částky v souhrnné výši 28 067Kč.
4. Po provedeném dokazování tedy soud nemohl dospět k závěru o uzavření úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně, ač odborně právně zastoupena, žádné důkazní návrhy k prokázání svého tvrzení o založení vztahu z úvěrové smlouvy neučinila, ani se nedostavila k nařízenému jednání soudu, na kterém by se jí dostalo zákonem předpokládaných procesních poučení. Poučení o důkazním břemeni poskytuje se dle shodného stanoviska doktríny i vrcholných soudů právě při ústním JEDNÁNÍ. Za daných okolností bylo řádně a včas navrženými důkazy prokázáno pouze tolik, že žalobkyně převedla žalovanému částku 28 067 Kč, přičemž žalovaný žádný právní důvod takového převodu netvrdil, ani neprokazoval, tudíž soud nároky žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle něhož žalobkyni náleží pouze právo na vrácení toho, co bylo z její strany plněno. To konkrétně znamená, že žalobkyni náleží nárok na zaplacení částky odpovídající požadované částce jistiny ve výši 27 735,46 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po doručení žaloby do sféry dispozice žalovaného, kdy teprve žalobu lze mít za prvou výzvu k plnění doručenou žalovanému (žádné předchozí výzvy k důkazu navrženy nebyly). Ve zbytku uplatněných nároků soud žalobu zamítl.
5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo převážně úspěšnému žalovanému, nicméně na straně žalovaného soud žádných nákladů řízení neshledal.