Výrok
I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 17 395 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 21. 10. 2023 do zaplacení se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovanou a společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. došlo prostřednictvím webového portálu [Anonymizováno] k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě úvěrující přenechala žalované dne [datum] peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do 20. 10. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 039,93 Kč a spolu s úrokem ve výši 355,07 Kč. Žalovaná však svému závazku nedostála, a proto se žalobkyně domáhala jeho úhrady včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení s tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě postupní smlouvy ze dne 7. 11. 2024 od společnosti [právnická osoba]., která ji nabyla postupní smlouvou z téhož dne od úvěrující.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se strana žalující nedostavila, čímž se připravila o možnost poučení soudem dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu, které se dle zákonné úpravy a ustálené judikatury vrcholných soudů poskytuje právě při nařízeném jednání. Žalobkyně přitom s jedinou výjimkou nenavrhla žádné důkazní prostředky k prokázání svých sporných tvrzení (žalovaná se nevyjádřila, tudíž žádné žalobní tvrzení neučinila nesporným). Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť pak v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Postup soudu byl pro žalobkyně zřejmý z řady předchozích obdobných věcí, nelze jej tedy ani v nejmenším považovat za překvapivý.K důkazu byl navržen toliko vyžádání sdělení o majiteli účtu č. [č. účtu], nicméně nebylo žádného důvodu k provedení tohoto důkazního prostředku za situace, kdy žalobkyně v řízení vůbec neprokazovala svou aktivní věcnou legitimaci, tedy že by jí svědčilo právo žalobou uplatněné. Tyto posléze uvedené sporné skutečnosti prokázány ani být nemohly, neboť žalobkyně jejich prokazování vůbec nenavrhla (viz bod C návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyhrazený pro označení důkazů, jak si toho je sama žalobkyně vědoma, neboť v jeho rámci sama jeden důkazní návrh učinila). Soud si přitom nemůže o své vůli vybírat, které z volně přiložených skenovaných listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže, neboť v tomto ohledu nejde vůbec o procesní podání obsahující procesní úkon žalobkyně, nýbrž pouze o automaticky vygenerovaný seznam připojených listin, který může sice někdy obsahovat některé z navržených důkazů, byť jen ty v elektronické podobě, ale současně i řadu dalších nedůkazních dokumentů, př. různé plné moci, pověření, osvědčení o registraci, vyúčtování, různé propagační materiály a další pestré přílohy, leckdy bez jakékoliv vazby k předmětu řízení, stejně tak ovšem žádné důkazy obsahovat vůbec nemusí) k důkazu provede a které nikoliv. Lze tak uzavřít, že soud nemohl žalobě vyhovět pro neunesení břemene důkazního v otázce aktivní věcné legitimace, neboť žalobkyně v tomto směru přes výzvu soudu nenavrhla žádné důkazy k základní sporné otázce nabytí uplatněné pohledávky od úvěrující, kdy bez jejího prokázání nemá smyslu zabývat se dalšími skutečnostmi. Soud tedy žalobu, stejně jako v mnoha předchozích případech pro totožný nedostatek zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo plně úspěšné žalované. Na straně žalované ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.