Výrok
I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 7 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 770 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 230 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 230 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 40 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení s tím, že mezi společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno]. nebo [právnická osoba]), právním předchůdcem žalobkyně, probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, přičemž žalobkyně není schopna prokázat uzavření tohoto smluvního vztahu, na základě něhož byla žalovanému vyplacena částka v celkové výši 20 000 Kč, a to platbami dne 2. 1. 2024 ve výši 10 000 Kč, dne 2. 1. 2024 ve výši 8 000 Kč a dne 16. 1. 2024 ve výši 2 000 Kč (dále jen „nárok 1“), na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu], platby byly identifikovány variabilními symboly [Anonymizováno]. Žalovaný přitom na vyplacenou částku 20 000 Kč dosud ničeho neuhradil, a to přes výzvu žalobkyně odeslanou žalovanému dne 20. 6. 2025, čímž došlo na jeho straně ke vzniku bezdůvodného obohacení, kterého se žalobkyně podanou žalobou domáhá. Pohledávka společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 postoupena společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., která pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 22. 5. 2025. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení předmětné částky s odůvodněním, že mezi společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno]. nebo [právnická osoba]), právním předchůdcem žalobkyně, probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, přičemž žalobkyně není schopna prokázat uzavření tohoto smluvního vztahu, na základě něhož byla žalovanému vyplacena částka v celkové výši 20 000 Kč, a to platbou dne 28. 11. 2023 ve výši 20 000 Kč (dále jen „nárok 2“), na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu], platba byla identifikována variabilním symbolem [var. symbol]. Žalovaný přitom na vyplacenou částku 20 000 Kč dosud ničeho neuhradil, a to přes výzvu žalobkyně odeslanou žalovanému dne 20. 6. 2025, čímž došlo na jeho straně ke vzniku bezdůvodného obohacení, kterého se žalobkyně podanou žalobou domáhá. Pohledávka společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 postoupena společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., která pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 22. 5. 2025.
2. Žalovaný nezpochybnil, že od společnosti [právnická osoba] (dále také jen „věřitel“) obdržel vyplacené částky 20 000 Kč a 20 000 Kč. Na uvedené částky však žalovaný částečně plnil, tedy není pravdou, že by na závazek ničeho neuhradil. Namítl neplatnost uzavřených úvěrových smluv, když věřitelem nebyla před poskytnutím úvěru dostatečně posouzena úvěruschopnost žalovaného, který byl veden v insolvenčním rejstříku. Pokud žalovaný již řádně nehradil na první jemu poskytnutý úvěr, neměl věřitel s žalovaným uzavírat další smlouvu o úvěru. Žalovaný uvedl, že finanční prostředky obdržel na základě smluv o úvěru uzavřených s věřitelem, nejednalo se tak o bezdůvodné obohacení, neboť poskytnutá plnění měla právní důvod. Namítl, že žalobkyně neprokázala, že je ve věci aktivně legitimována, když pohledávka věřitele vznikla ze smluv o úvěru, nikoliv z titulu bezdůvodného obohacení. Postoupení pohledávek není zřejmé ani ze smluv o postoupení, jejichž uzavření žalobkyně pouze tvrdí, aniž by tyto doložila.
3. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 24. 11. 2025 uvedla, že před poskytnutím úvěru věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně dostupných databází [Anonymizováno]. Uvedla, že žalovaný nezpochybnil převzetí celkové částky 20 000 Kč (vyjádření se vztahovalo k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenému zdejšímu soudu dne 30. 7. 2025, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím), ani uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně taktéž doložila postoupení pohledávky za žalovaným smlouvami ze dne 18. 5. 2025 a ze dne 22. 5. 2025. Žalobkyně vzala podanou žalobu zpět co do částky 7 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky za dobu od 1. 7. 2025, když žalovaný před podáním žaloby dne 2. 2. 2024 uhradil věřiteli tuto částku.
4. Soud tak výrokem I tohoto rozsudku řízení částečně zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. co do částky 7 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 770 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní podáním ze dne 24. 11. 2025.
5. Po provedeném dokazování pak soud dospěl k závěru, že žaloba ve zbývajícím rozsahu není důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda je žalobkyně ve věci aktivně legitimována. K prokázání této skutečnosti žalobkyně předložila soudu smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 5. 2025 mezi společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. jako postupitelem a společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. jako postupníkem (dále jen „smlouva o postoupení 1“), dle čl. I. odst. 1 této smlouvy předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce, které uzavřel postupitel s klienty jako dlužníky, specifikovaných v seznamu Pohledávek definovaném v bodu 1 čl. II. této smlouvy. Dle čl. II. odst. 1. smlouvy o postoupení 1 postupované pohledávky měly být identifikovány v Seznamu pohledávek dle stavu ke dni 1. 5. 2025 a) názvem produktu, b) číslem smlouvy, c) datem uzavření smlouvy, d) výší jistiny, úroků, poplatků a jiného příslušenství pohledávky k rozhodnému dni, e) datem ukončení příslušné smlouvy, f) identifikačními údaji o dlužníkovi v rozsahu jméno, příjmení, rodné číslo, g) kontaktními údaji dlužníků v rozsahu adresa, e-mail, telefonní číslo s tím, že Seznam pohledávek podepsaný postupitelem a postupníkem tvoří Přílohu č. 1 této smlouvy a je její nedílnou součástí. V čl. II. odst. 3 smlouvy o postoupení 1 bylo sjednáno, že v případě, že postupník nezaplatí úplatu za postupované pohledávky, k postoupení pohledávek nedojde (postoupení není účinné), nedohodnou-li se smluvní strany v konkrétním případě písemnou formou jinak. Dle čl. III. odst. 2 smlouvy o postoupení 1 celková výše úplaty za postoupení pohledávek byla uvedena v Příloze č. 2 této smlouvy. Zároveň se smlouvou o postoupení 1 žalobkyně soudu předložila blíže nespecifikovaný soupis údajů (čl. 54-72 spisu) zahrnujících položky označující zřejmě číslo produktu, označení produktu, výši dluhu, kdy ve vztahu k nároku 1 a identifikaci úvěru ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (čl. 44-45 spisu) označeném jako „[Anonymizováno] “ je na straně č. 21 této listiny uvedeno toto označení a výše dlužné částky 56 706,85 Kč, aniž by zde byly uvedeny jakékoliv identifikační údaje o dlužníku dle čl. II. odst. 1 smlouvy o postoupení 1. Ve vztahu k nároku 2 a identifikaci úvěru ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (čl. 82-83 spisu) označeném jako „[Anonymizováno] “ je na straně č. 14 této listiny uvedeno toto označení a výše dlužné částky 56 349,54 Kč, opět aniž by zde byly uvedeny jakékoliv identifikační údaje o dlužníku dle čl. II. odst. 1 smlouvy o postoupení 1. Z žalobkyní předložené listiny přitom není zřejmé, že by se zcela nepochybně jednalo o Přílohu č. 1, na níž odkazuje smlouva o postoupení 1 (čl. II. odst. 1), neboť není opatřena podpisem osoby (byť např. digitálním), která by ověřila správnost či úplnost údajů v ní uvedených tak, jak předpokládá čl. II. odst. 1 smlouvy o postoupení 1. Žalobkyně zároveň netvrdila, tudíž ani neprokázala, že by přechodný věřitel společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. uhradil úplatu za postoupení, když úhrada úplaty (čl. II. odst. 3) byla podmínkou nabytí účinnosti smlouvy o postoupení 1. Žalobkyně dále předložila smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne 22. 5. 2025 mezi společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (dále jen „smlouva o postoupení 2“), kdy dle čl. I. odst. 1 této smlouvy byly předmětem postoupení pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru, které uzavřel původní věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikované v seznamu pohledávek. Dle čl. II. odst. 1. smlouvy o postoupení 2 postupované pohledávky měly být identifikovány v Seznamu pohledávek dle stavu ke dni 1. 5. 2025 a) názvem produktu, b) číslem smlouvy, c) datem uzavření smlouvy, d) výší jistiny, úroků, poplatků a jiného příslušenství pohledávky k rozhodnému dni, e) datem ukončení příslušné smlouvy, f) identifikačními údaji o dlužníkovi v rozsahu jméno, příjmení, rodné číslo, g) kontaktními údaji dlužníků v rozsahu adresa, e-mail, telefonní číslo s tím, že Seznam pohledávek podepsaný postupitelem a postupníkem tvoří Přílohu č. 1 této smlouvy a je její nedílnou součástí. V čl. II. odst. 3 smlouvy o postoupení 2 bylo sjednáno, že v případě, že postupník nezaplatí úplatu za postupované pohledávky, k postoupení pohledávek nedojde (postoupení není účinné), nedohodnou-li se smluvní strany v konkrétním případě písemnou formou jinak. Dle čl. III. odst. 2 smlouvy o postoupení 2 celková výše úplaty za postoupení pohledávek byla uvedena v Příloze č. 2 této smlouvy. Zároveň se smlouvou o postoupení 2 žalobkyně soudu předložila ve vztahu k nároku 1 listinu se jménem [jméno FO] (čl. 79 spisu) a částkou 31 000 Kč, která zřejmě měla prokazovat postoupení pohledávky za žalovaným, ačkoliv se zjevně jednalo o zcela odlišnou osobu. V případě nároku 2 žalobkyně předložila blíže nespecifikovaný soupis údajů (čl. 115-118 spisu) zahrnující položky označující zřejmě číslo produktu 9037162, jméno žalovaného, rodné číslo a částku 20 000 Kč, aniž by zde byly uvedeny údaje dle čl. II. odst. 1 smlouvy o postoupení 2 jako název produktu, datum uzavření smlouvy, datum ukončení příslušné smlouvy. Z žalobkyní předložené listiny přitom není zřejmé, že by se zcela nepochybně jednalo o Přílohu č. 1, na níž odkazuje smlouva o postoupení 2 (čl. II. odst. 1), neboť není opatřena podpisem osoby (byť např. digitálním), která by ověřila správnost či úplnost údajů v ní uvedených tak, jak předpokládá čl. II. odst. 1 smlouvy o postoupení 2. Žalobkyně zároveň netvrdila, tudíž ani neprokázala, že by uhradila úplatu za postoupení, když úhrada úplaty (čl. II. odst. 3) byla podmínkou nabytí účinnosti smlouvy o postoupení 2.
6. Pokud se jedná o oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 6. 2025, v němž věřitel oznamuje žalovanému, že pohledávka ze shora uvedených smluv byla postoupena žalobkyni (čl. 80 a čl. 119 spisu), žalobkyně neprokázala, že tato listina se dostala do dispoziční sféry žalovaného. Podací lístek ze dne 20. 6. 2025 se pak vztahuje k zásilce obsahující předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 20. 6. 2025 odeslanou téhož dne. Nepřítomností na jednání soudu se přitom žalobkyně zbavila možnosti poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o neunesení břemene důkazního stran aktivní věcné legitimace žalobkyně.
7. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh žalovaného na provedení důkazů vyžádáním informací z registru dlužníků SOLUS, NRKI a BRKI, když skutečnosti, které měly být prokázány tímto důkazním návrhem byly nadbytečné s ohledem na právní posouzení věci.
8. Pro úplnost soud uvádí, že důvodná by byla i námitka žalovaného, že smlouvy o úvěru uzavřené mezi věřitelem a žalovaným jsou právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným, neboť věřitel sjednal se žalovaným povinnost hradit úrok ve výši 480 % ročně společně s dalšími sankcemi v případě prodlení dlužníka s plněním ve formě smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky a povinnosti hradit další náklady spojené s prodlením (čl. 44-45 spisu, čl. 82-83 spisu), v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 480 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru.
9. Žalobkyně v řízení prokázala, že věřitel vyplatil žalovanému dne 2. 1. 2024 částku 18 000 Kč, dne 16. 1. 2024 částku 2 000 Kč a dne 28. 11. 2023 částku 20 000 Kč, což žalovaný ani nezpochybňoval. Nicméně žalovaný prokázal, že vyjma částka 7 770 Kč, kterou uhradil na nárok 1 a ve vztahu, k níž žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět, uhradil před podáním žaloby na nárok 2 dne 26. 12. 2023 částku 3 945,21 Kč, dne 29. 1. 2024 částku 8 134 Kč a dne 29. 2. 2024 částku 1 000 Kč, kterou žalobkyně na závazek žalovaného nezapočetla.
10. Důvodnou pak byla i námitka stran nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného věřitelem před uzavřením smluv o úvěru, neboť žalobkyně netvrdila, tedy ani neprokázala, že by věřitel posuzoval příjem žalovaného (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., viz rozsudek NS ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18). I z tohoto důvodu se jednalo o neplatné právní jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
11. Výrokem II soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to dle § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně zavinila zastavení řízení v rozsahu předmětu řízení dle výroku I, neboť žalovaný částečně plnil před podáním žaloby, ve zbývajícím rozsahu byla v řízení neúspěšná. Právo na náhradu nákladů řízení by tak příslušelo v plném rozsahu žalovanému. Vzhledem k tomu, že tento se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.