Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 12 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 144,21 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a co do rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 500 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplnění po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [Anonymizováno] (dále jen „věřitel“) s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě uzavřené smlouvy o úvěru byl dne [datum] žalovanému poskytnut věřitelem úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu se smluvním úrokem uhradit věřiteli v pravidelných měsíčních splátkách s předem stanovenou minimální výši. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením hned první sjednané splátky, věřitel proto vyčerpaný úvěr zesplatnil ke dni [datum], o čemž žalovaného písemně informoval. Dluh žalovaného o celkové výši 32 500 Kč tak sestává z dlužné jistiny 20 000 Kč, dlužných poplatků o celkové výši 2 500 Kč, představující částku 400 Kč za první odeslanou upomínku k úhradě, částku 600 Kč za druhou odeslanou upomínku k úhradě a částku 1 500 Kč za odeslaný dopis o odstoupení od smlouvy o úvěru, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 30 % z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum] v celkové výši 2 144,21 Kč, a také smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč vypočtené v souladu se smlouvou o úvěru z dlužné jistiny a poplatků po 0,1 % denně za dobu od [datum] do [datum]. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla následně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), přičemž žalovaný na výše uvedenou dlužnou částku dosud ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
4. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 32 500 Kč s příslušenstvím na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 OZ, přičemž dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ, a to s ohledem na výši sjednaného úroku, kdy takto sjednaný úrok činil 34,33 % ročně, dále s ohledem na celkovou koncepci smlouvy, sjednané sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnosti hradit další zvýšené náklady související s prodlením žalovaného. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 34,33 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 8 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou věřitelem, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena věřitelem, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.
7. Z přehledu bankovních transakcí žalovaného má však soud za prokázané, že věřitel poukázal dne [datum] částku 20 000 Kč na bankovní účet číslo [č. účtu] vedený na jméno žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval právní titul, na základě něhož mu byla žalobkyní vyplacena tato částka, ani nijak nerozporoval tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky, došlo na straně žalovaného co do částky 20 000 Kč ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen v souladu s ust. § 2991 OZ žalobkyni vydat. Žalobkyně v řízení prokázala také postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ, a to v souladu s ust. § 1970 OZ včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od [datum] do zaplacení, kdy byl žalovaný na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne [datum], odeslané téhož dne, v níž byla žalovanému uložena povinnost plnit do [datum], v prodlení s plněním.
8. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaných poplatcích, úrocích, či smluvní pokutě, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.
9. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že po započtení příslušenství byl v řízení úspěch žalobkyně a žalovaného srovnatelný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.