Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 900 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se do částky 10 025,96 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 925,96 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] náhradu nákladů řízení ve výši 666 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně [Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno] dále jen „věřitel“), smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný čerpal postupně finanční prostředky v souhrnné výši 20 000 Kč, a to poukázáním z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný na vyčerpanou jistinu úvěru, sjednané úroky a další platby uhradil ke dni splatnosti úvěru, celkem částku 6 100 Kč (splátka 1 000 Kč [datum] a před podáním žaloby 5 100 Kč na účet žalobce), přičemž dluh žalovaného žalobkyně vyčíslila na částku 23 925,96 Kč sestávající z dlužné jistiny, náhrady účelně vynaložených nákladů a úroku za dobu čerpání úvěru. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní upomínkou ze dne [datum], žalovaný však na uvedený dluh neuhradil nic dalšího.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, když žalobkyní doložená úvěrová smlouva datovaná ke dni [datum] neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, ani žádnou obdobnou formu potvrzení, osvědčující vůli žalovaného danou smlouvu s věřitelem uzavřít. Naproti tomu bylo z potvrzení o platbách a zprávy [právnická osoba] prokázáno, že věřitel vyplatil žalovanému poukázáním na bankovní účet číslo [č. účtu] vedený na jméno žalovaného dne [datum] částku 6 500 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč a částku 11 000 Kč a dne [datum] částku 500 Kč, celkem částku 20 000 Kč. Pohledávka věřitele byla následně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ta se proto mohla domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), představující vyplacenou částku ve výši 20 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky v celkové výši 6 100 Kč. Soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 13 900 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ, a to včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 OZ v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od [datum] do zaplacení, kdy byl žalovaný na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne [datum], odeslané prostřednictvím provozovatele poštovních služeb téhož dne a doručené žalovanému dne [datum] v souladu s ust. 573 OZ, v níž byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění, v prodlení s plněním.
4. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, poplatcích, sjednaného úroku a úroku z prodlení nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.
5. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesní úspěch žalobkyně představoval cca 62 % předmětu řízení (výrok I.), neúspěch 38 % (výrok II.). Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 24 %. Náklady řízení tvořil soudní poplatek 958 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 5 AT v celkové výši 1 200 Kč a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Celkem náklady řízení žalobkyně činily částku 2 773 Kč, z čehož 24 % činí částku 666 Kč Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.