Výrok
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 22 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se do částky 13 849 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 501,77 Kč, úroku ve výši 18,37 % ročně z částky 27 560,18 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 526,35 Kč, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 18,37 % ročně z částky 27 560,18 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 36 549 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (dále jen Smlouva) uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa]. K tomu žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy č. [hodnota] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 849 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 8 925 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,37 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 516 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit do 12 měsíců ve splátkách po 4 155 Kč, přičemž poslední ve výši 4 144 Kč byla stanovena na [datum]. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku.
2. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 13 300 Kč, poté již ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně tak požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 36 549 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 27 560,18 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 8 899,82 Kč, dále kapitalizovaných úroků 3 501,77 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 526,35 Kč, úroků ve výši 18,37 % ročně z dlužné jistiny 27 560,18 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % z dlužné jistiny 27 560,18 Kč od [datum] do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3 501,77 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o úrok ve výši 18,37 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 27 560,18 Kč od [datum], tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do [datum], ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 526,35 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 27 560,18 Kč od [datum], tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
3. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok. Soud tak vycházel v tomto ohledu z tvrzení žalobkyně.
4. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] ze dne [datum] byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 36 000 Kč, a to vyplacením této částky v hotovosti. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši úrokové sazby, která je sjednána na straně dvě smlouvy ve výši 43 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Stejná výše úrokové sazby je v tabulce umoření dluhu a v této výši je pak umořován úrok z jednotlivých splátek a s tímto úrokem pak je vypočtena nesplacená jistina v částce 27 560,18 Kč. Žalobce sice v žalobě uvádí úrok 18,37 %, ale taková výše úroku ve smlouvě není. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen pevný úrok 43 %, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 6 - 7% ročně, tedy úrok je více než šestinásobek průměrné úrokové sazby. RPSN pak je u této konkrétní smlouvy 62,85 % ročně při řádném plnění.
6. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá.
7. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto velmi vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.
8. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 36 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky v celkové výši 13 300 Kč. Soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 22 700 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ, a to včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 OZ v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od [datum] do zaplacení, kdy byl žalovaný na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne [datum], odeslané prostřednictvím provozovatele poštovních služeb téhož dne, v níž byla žalovanému uložena povinnost plnit do [datum], v prodlení s plněním.
9. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, poplatcích, sjednaného úroku a úroku z prodlení nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.
10. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.