14 C 40/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] dále též jako „věřitel“) smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, které věřitel sdělí každý měsíc před dnem splatnosti. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a dostala se do prodlení. V upomínce z 13. 5. 2024 byla žalovaná upozorněna na zesplatnění celého úvěru k 14. 5.2024. Pohledávku původní věřitel ze shora uvedené smlouvy postoupil dne [datum] na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna spolu s výzvou k plnění a předžalobní upomínkou ze dne 15. 1. 2025, odeslanou téhož dne. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny ve výši 11 400 Kč, smluvního úroku 7 581 Kč a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.

3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.

4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 18 981 Kč s příslušenstvím na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 OZ, přičemž dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ, a to s ohledem na výši sjednaného úroku ve výši 200 % ročně, dále s ohledem na celkovou koncepci smlouvy, sjednané sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnosti hradit další náklady související s prodlením žalované, Ze zprávy [peněžní ústav] má však soud za prokázané, že věřitel poukázal dne [datum] částku 12 000 Kč na bankovní účet číslo [č. účtu], vedený na jméno žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala právní titul, na základě něhož jí byla věřitelem vyplacena tato částka, došlo na straně žalované co do částky 9 424 Kč (po odečtení částečných plateb žalované ve výši 2 576 Kč) ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je žalovaná povinna v souladu s ust. § 2991 OZ žalobkyni vydat, neboť žalobkyně v řízení prokázala, že pohledávka za žalovanou byla věřitelem postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Soud tak žalovanému výrokem I. uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 424 Kč včetně úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy žalované uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ. Ohledně zbylého žalovaného nároku, včetně úroku a úroků z prodlení žalobu soud zamítl, neboť smlouva, na základě které je nárok žalovaná je neplatná.

8. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 OSŘ, kdy úspěch obou účastnit v řízení byl obdobný a soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.