Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 110 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 110 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 110 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný zajišťuje pro žalobce nákup movitých věcí v SRN, na což mu žalobce poskytoval finanční prostředky, z nichž mu však následně nedodal movité věci ani nevrátil poskytnutou částku ve výši 120 000 Kč. Po výzvě žalobce k navrácení uvedené částky žalovaný uhradil toliko celkem 10 000 Kč. Následně účastníci řízení uzavřeli dne [datum] dohodu o úhradě dluhu spojenou s uznáním závazku, ve které se žalovaný zavázal splatit uvedený dluh v měsíčních splátkách po 10 000 Kč. Žalovaný však této povinnosti nedostál, když se ocitl v prodlení hned s první splátkou. V souladu s čl. II. uzavřené dohody nastala splatnost celého závazku ve výši 110 000 Kč, na který žalovaný dosud neuhradil žalobci ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Za souhlasu účastníků rozhodoval soud dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů.
4. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ, tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobcem v žalobě ležela na žalovaném s ohledem na uznání dluhu dle ust. § 2053 OZ. Žalovaný však v řízení ničeho netvrdil, tudíž ani neprokazoval. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobce, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalobce spolu s žalovaným uzavřeli dne [datum] Dohodu o úhradě dluhu spojenou s uznáním závazku, ve které žalovaný svým podpisem uznal co do důvodu a výše svůj závazek vůči žalobci spočívající v povinnosti splatit částku 110 000 Kč, jakožto úhradu za svěřenou finanční částku, kterou žalobce žalovanému poskytl za účelem nákupu movitých věcí v SRN, a kterou však žalovaný namísto ujednaného účelu užil patrně pro svou vlastní potřebu. Žalovaný byl ve znění čl. II. Dohody povinen splatit dlužnou částku v měsíčních splátkách po 10 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni v daném měsíci, počínaje listopadem 2024. Dále bylo mezi účastníky ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky se stává splatným celý zbytek dluhu. Žalovaný nesplnil svou povinnost, kdy na svůj dluh neuhradil ani jednu z předepsaných splátek. Již před uzavřením předmětné Dohody vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky v podobě předžalobní upomínky ze dne [datum].
6. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. Žalovaný obdržel od žalobce finanční částku za předem sjednaným účelem, svěřenou částku však namísto toho užil pro svou vlastní potřebu. Žalobce se proto mohl domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobci tedy vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 110 000 Kč, soud proto podané žalobě výrokem I. v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 OZ v žalobcem požadované výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od [datum] do zaplacení, kdy byl žalovaný na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne [datum], odeslané dne [datum], v níž byla žalovanému uložena povinnost plnit do [datum], v prodlení s plněním.
7. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 4 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva prostá, žaloba) po 5 500 Kč dle § 7 bod 5 AT v celkové výši 13 750 Kč, dále 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 1 náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobce.