Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 856 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka od původního věřitele společností [právnická osoba], byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba] a žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 10 000 Kč. Úvěr se skládal z poskytnuté jistiny, z poplatku ve výši 4 200,11 Kč a z úroku ve výši 295,89 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.
3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla jen smlouvu o postoupení, výpis z účtu a aby bylo soudem vyžádáno, zda žalovanému byla v červnu 2023 zaslána na účet č. [č. účtu] částka 10 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol], a zda je majitelem účtu právě žalovaný. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] je zřejmé, že majitelem účtu byl žalovaný a že na tento účet pod daným variabilním symbolem byla v červnu 2023 připsána částka 10 000 Kč. Soud tak k dispozici při jednání měl toliko tyto důkazy, jenž mohl provést. Za prokázané má soud postoupení pohledávky z původního věřitele [Anonymizováno] přímo na žalobkyni a to smlouvou ze dne [datum]. Soud nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Z důkazů provedených při jednání, jenž soud při jednání provedl, však nevyplynulo založení smluvního vztahu mezi účastníky. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma smluv o postoupení pohledávky a výpisu z účtu od banky, že žalovanému peníze přišly na jeho účet, žádný další neuvedla. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, avšak prokázala, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 10 000 Kč a že je žalobkyně ve věci aktivně legitimována.
4. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne [datum] k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.
5. Vzhledem k výše uvedenému se mohla žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku dne [datum] ve výši 10 000 Kč. Výrokem I. tak soud žalobě co do částky 10 000 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
6. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy o úvěru, byly další nároky spočívající v poplatku a úrocích, nedůvodné.
7. Žalobkyně měla ve věci větší míru úspěchu než žalovaný, proto jé dle § 142 odst. 1 OSŘ vzniklo vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 69 % a má tak právo na 38 % náhrady nákladů. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Žalobkyně má nárok na 856 Kč, což je 38 % náhrady nákladů, které jsou celkem 2 252 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.