Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 525 Kč s zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 900 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 890 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení a s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 835 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částky s příslušenstvím, uvedené ve výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru od 1 850 cm³ do 2 500 cm³, registrační značky [registrační značka], VIN [VIN kód] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaná, coby provozovatel, neměla ode dne 26. 7. 2024 do 23. 9. 2024, od 24. 9. 2024 do 7. 1. 2025 a od 8. 1. 2025 do 7. 3. 2025 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně tak požaduje dlužnou částku skládající se ze základu příspěvku a dále z poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání.
4. Soud má za prokázané, že žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaná, coby provozovatel, neměla ode dne 26. 7. 2024 do 23. 9. 2024, od 24. 9. 2024 do 7. 1. 2025 a od 8. 1. 2025 do 7. 3. 2025 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak bylo nepojištěno 60 dní v prvním období, 106 dní ve druhém a 59 dní ve třetím období. Žalovaná tímto jednáním porušila zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyně tak požaduje dlužnou částku skládající se ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tj. 65 Kč x 225 dní, celkem ve výši 14 625 Kč, a dále ze tří poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši po 300 Kč, celkem 900 Kč. Žalobkyně odeslala žalované výzvu dne 14. 11. 2024, kdy doručila ji dne 17. 11. 2024 a splatnost příspěvku tak nastala dne 28. 1. 2025. Druhá výzva byla odeslána 13. 2. 2025, doručena 16. 2. 2025 a splatnost výzvy nastala 29. 4. 2025. Třetí výzva z 15. 5. 2025, byla odeslána 15. 5. 2025, a splatnost výzvy nastala 29. 7. 2025. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně žalovanou k úhradě jejího závazku předžalobní upomínkou ze dne 13. 11. 2025, odeslanou téhož dne.
5. Žalovaná ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ neprokázala, že by pojistné za vymezené období bylo uhrazeno, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
6. Žalovaná, coby provozovatel motorového vozidla, má podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „POPV“), povinnost mít po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno coby provozované v registru silničních vozidel, sjednáno k vozidlu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná ve výše uvedeném období tuto povinnost nesplnila, žalobkyně proto dle § 4 odst.
7 POPV zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku do tzv. „garančního fondu“, a to za dodržení lhůty stanovené § 4 odst. 6 POPV. Žalobkyni tak vzniklo podle § 4 odst. 1 POPV vůči žalované právo na úhradu uvedeného příspěvku, přičemž výše denní sazby byla stanovena v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., podle objemu válců uvedeného vozidla. Žalobkyně má vedle příspěvku právo na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, a to podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalobkyni řádně a včas, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované úroky z prodlení, a to dle ust. § 1968 a násl. ObčZ, podle kterého jde-li o prodlení s plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ( dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokátka žalobkyně je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.