Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

14 C 93/2026

Téma · generováno AINeplatnost spotřebitelské úvěrové smlouvy pro nepřiměřený úrok

Soud: Okresní soud v ChebuDatum rozhodnutí: 31. 8. 2026Č. j.: 14 C 93/2026-25Samosoudkyně: Mgr. Lenka KrištofováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 2. 10. 2026Předmět řízení: o 47 400 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSCH:2026:14.C.93.2026.1
náklady řízeníbezdůvodné obohacenísmlouva o úvěrunáhrada nákladů

Shrnutí · generováno AI

Věřitel požadoval vrácení poskytnuté částky, vysoký smluvní úrok a smluvní pokutu. Soud shledal úvěrovou smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, ale přiznal vrácení skutečně poskytnutých 30 000 Kč jako bezdůvodné obohacení s úrokem z prodlení. Požadavky na smluvní úrok a pokutu zamítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Právní věta

⚠ Generováno AI

Úvěrová smlouva se sjednaným úrokem 40 % měsíčně a smluvní pokutou 0,1 % denně je pro rozpor s dobrými mravy neplatná podle § 580 odst. 1 OZ, posuzováno i se zřetelem k jejímu adhéznímu charakteru a absenci sankcí pro věřitele. Poskytnutá jistina však představuje bezdůvodné obohacení, které musí příjemce vydat podle § 2991 OZ. Smluvní úroky a pokuta z neplatné smlouvy nenáležejí.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.
    Zobrazit v textu
  • Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval právní titul, na základě, něhož mu byla žalobkyní vyplacena tato částka, ani nijak nerozporoval tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky, došlo u něj ke vzniku bezdůvodného obohacení ve výši půjčené částky, kterou je žalovaný povinen v souladu s ust. § 2991 OZ žalobkyni vydat.
    Zobrazit v textu
  • Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaných úrocích či smluvní pokutě, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 17 400 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným [smlouva] číslo [číslo] (dále jen „smlouva o úvěru“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobkyně. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy částka 30 000 Kč byla dne [datum] převedena na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně uhradit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách. Na úvěr dle žalobkyně žalovaný neuhradil nic.

2. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením pravidelných splátek, žalobkyně proto zesplatnila úvěr ke dni 18. 4. 2025, o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne. Dluh žalovaného podle žalobkyně tak sestává z dlužné jistiny 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, splatný dne 21. 4. 2025. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení od prvního dne prodlení po zesplatnění, tedy od 22. 4. 2025, kterou kapitalizovala za období od 22. 4. 2025 do 19. 10. 2025 v částce 5 400 Kč. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) ze dne 19. 10. 2025, odeslanou dne 21. 10. 2025, přičemž žalovaný na výše uvedenou dlužnou částku již neuhradil ničeho.

3. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“) platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 47 400 Kč s příslušenstvím na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 OZ, přičemž dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ, a to s ohledem na výši sjednaného úroku 40 % měsíčně, dále s ohledem na celkovou koncepci smlouvy, sjednané sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce, a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 40 % měsíčně, kdy soud podotýká, že úrok ve výši 40 % ročně by byl v rozporu s dobrými mravy, natož úrok v téže výši měsíčně. Smlouva byla sjednána v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 9 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.

8. Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně a zprávy [právnická osoba] má však soud za prokázané, že žalobkyně poukázala v [měsíc, rok] na bankovní účet číslo [č. účtu] vedený na jméno žalovaného částku 30 000 Kč pod VS [var. symbol]. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval právní titul, na základě, něhož mu byla žalobkyní vyplacena tato částka, ani nijak nerozporoval tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky, došlo u něj ke vzniku bezdůvodného obohacení ve výši půjčené částky, kterou je žalovaný povinen v souladu s ust. § 2991 OZ žalobkyni vydat. Soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 30 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ, a to v souladu s ust. § 1970 OZ včetně úroku z prodlení ve výši, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 30. 10. 2025 do zaplacení, kdy byl žalovaný na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne 19. 10. 2025, odeslané 21.10.2025, zřejmě doručené třetí den, tedy 24.10.2025 (pátek), v níž byla žalovanému uložena povinnost plnit do tří dnů od doručení – středa 29.10.2025 v prodlení s plněním.

9. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaných úrocích či smluvní pokutě, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.

10. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že úspěch obou stran v předmětném řízení byl srovnatelný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací